Árijské děti pro vůdce: Počátky nacistického projektu Lebensborn

Je málo známou skutečností, že o vytvoření „dokonalého člověka“ se pokoušeli již někteří středověcí panovníci. Císař Fridrich II. (1194–1250) chtěl například zjistit, jakou řečí mluví andělé. Zaplatil proto několika matkám za jejich novorozence, které pak držel v izolaci a nikdo na ně nemluvil. Panovník vycházel z předpokladu, že člověk získává schopnost mluvit od Boha.

Jenže děti bez patřičné péče nezačaly mluvit vůbec a byly zaostalé. Fridrich tedy došel k názoru, že „na zemi se andělé nerodí a v nebi nejsou“. Různé pokusy s dětmi podobného druhu jsou známé také například ze středověké Anglie či Francie. Nebyly však založené na rasovém principu. Teprve nacistický režim přišel s nápadem, že ani jedno počaté árijské dítě nesmí přijít nazmar.

Počátky projektu

Říšský vedoucí SS Himmler založil v roce 1935 organizaci Lebensborn (v češtině Pramen života), jež se orientovala na podporu porodnosti německých žen. Sám o důvodech vzniku celého projektu uvedl toto: „Statistiky říkají, že se v Německu ročně provádí 600 000 potratů a představa, že se to týká Němek té nejlepší krve, mě děsí. Podle mého názoru si nemůžeme dovolit ztrácet takto děti po statisících. Zachránit tuto německou krev je naším prvořadým úkolem.

Pokud dokážeme zmíněným potratům předejít, můžeme každý rok postavit dvě stě nových pluků. (…) Proto jsem založil organizaci Lebensborn, která bojuje proti potratům zcela zřejmým způsobem. Každá žena může porodit dítě v klidu a míru a zasvětit tak život obnově rasy.“ Původním cílem projektu tedy bylo zamezit potratům ze strany árijských matek.

Himmlera přitom ovlivnily různé rasové teorie, které se začaly objevovat v 19. století. Už roku 1883 přišel Angličan Francis Galton s termínem eugenika (nauka jak pomocí genetiky vylepšit kvalitu rasy). Na něj navazovali další vědci a pseudovědci, jako například autor termínu „rasová hygiena“ Alfred Ploetz.

Heil und Sieg!

Koncem první světové války se zrodila společnost Thule, která prováděla různé okultní obřady a přednášky o germánské mytologii. Její členové užívali hesla jako „Pamatuj, že jsi Němec“ nebo „Dbej na čistotu své krve“. Věřili v příchod germánského mesiáše, který vyvede poražené Německo z chaosu, a užívali pozdravu „Heil und Sieg!“ Ve svém pečlivě vedeném deníku Himmler uvedl, že přečetl mnoho knih o antropologii, genetice a rasové hygieně.

To vše jej silně ovlivnilo stejně jako různé starogermánské mýty a ságy. Organizace SS se tak pod Himmlerovým vedením stávala v podstatě sektou a její činnost včetně přijímání nových členů poznamenávaly různé rituály. Rasové teorie se v nacistickém Německu začaly uplatňovat už od roku 1933, kdy došlo ke schválení zákona o sterilizaci jakožto hlavního nástroje k dosažení rasové čistoty.

O dva roky později byly přijaty rasistické norimberské zákony, z nichž Zákon o říšském občanství stanovil, že občanem nacistické říše může být jenom Němec nebo člověk s „příbuznou krví“. Druhý zákon „na ochranu německé krve a německé cti“ zakazoval uzavírat sňatky mezi Židy a Němci stejně jako jejich mimomanželský styk. Na vysokých školách pak musel každý student medicíny navštěvovat přednášky z rasové hygieny.

Co nejvíc árijců

Nacistické Německo představovalo silně patriarchální společnost, kde se emancipace žen prezentovala jako „nástroj židovství“. Žena měla podle Hitlerova názoru jenom starat o domácnost a rodit děti. Následkem této politiky začal silně klesat počet žen se vzděláním. Jestliže v roce 1931 studovalo na německých vysokých školách asi 128 000 dívek, roku 1938 to už bylo jen 51 000.

Ministr propagandy Joseph Goebbels k tomu poznamenal: „Úkolem ženy je být přitažlivá a rodit děti.“ Matky s více dětmi byly v různých oblastech zvýhodňovány a podle jejich počtu dostávaly i různá vyznamenání, jako například Čestný kříž německé matky: za čtyři dětí bronzový, za šest stříbrný a žena s osmi obdržela zlatý.

Mateřství představovalo podle Himmlerova plánu instituci oddělenou od manželství a prvořadá povinnost ženy spočívala ve splnění své biologické funkce. Právě tyto myšlenky stály u zrodu projektu Lebensborn. Pro svobodné dívky, které otěhotněly a většinou si nechtěly dítě ponechat, byly zakládány domovy. Obklopeny všeobecným komfortem zde měly v klidu porodit a jejich děti se poté stávaly majetkem SS, přičemž organizace je umisťovala do vhodných rodin. Často tady však hledaly útočiště i vdané ženy, zejména když otcem dítěte nebyl jejich manžel.

Pokračování: Árijské děti pro vůdce: Německý nadčlověk z Lebensbornu

Některé pak jen chtěly využít nadstandardní lékařské péče, luxusního prostředí a jinak nedostatkových potravin, které během pobytu dostávaly. Šlo například o vybraná kvalitní masa, různé druhy tropického ovoce a podobně. Pro nacisty nehrál manželský či nemanželský původ dětí žádnou roli; šlo jim jenom o „rasově čistý“ původ rodičů. Roku 1939 už existovalo šest domovů Lebensbornu, samotné vedení organizace sídlilo v Mnichově.