Le Corbusier: Geniální architekt, který předběhl dobu
Le Corbusierova architektonická díla představovala svého času zjevení, jež neměla s tradičním stavitelstvím nic společného. Jednoduché tvary, funkčnost a estetika se u něj spojují v osobité celky, jaké ve světě nenacházejí obdoby. Některá z jeho řešení se přitom využívají dodnes
Práce švýcarského architekta Le Corbusiera moderní architekturu zásadně ovlivnila. A letos v červnu se na seznam UNESCO dostalo jeho dílo celkem ze sedmnácti lokalit v sedmi zemích, jež odkazuje na jeho revoluční postupy a definitivní rozchod s estetikou minulosti. Mezi jeho slavné stavby patří například budovy Nejvyššího soudu v indickém městě Čandígarh, Národní muzeum západního umění v Tokiu, pařížská vila La Roche či bytové domy ve Weissenhofu v německém Stuttgartu.
Jeho nejslavnější dílo, kaple Panny Marie na výšinách poblíž francouzského města Belfort nedaleko švýcarských hranic, byla dokončena v roce 1955. Stojí přitom na místě, kde se již vystřídaly dva jiné svatostánky – první kapli ze 4. století nahradila gotická stavba, která však nepřežila boje druhé světové války.
Génius bez škol
Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret (1887–1965), studoval na škole uměleckých řemesel rytectví, ale akademické vzdělání v oblasti architektury nikdy nezískal. Sám jednou pronesl: „Jedinou mou školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás.“ Přesto jej později přijali do několika významných architektonických studií, kde se naučil pracovat s tehdy moderním železobetonem.
Beton se stal jeho hlavním „poznávacím znamením“, typickým pro všechna jeho pozdější díla: Již v roce 1916 vznikl jeden z jeho prvních domů s železobetonovou konstrukcí, vila továrníka Schwoba ve švýcarském La Chaux-de-Fonds.
Své revoluční myšlenky shrnul Le Corbusier v knize Za novou architekturu (Vers une architecture), jež poprvé vyšla roku 1923 a kterou dnes odborníci považují za nejvýznamnější dílo teorie architektury 20. století. Později slavný vizionář publikoval i proslulých Pět bodů moderní architektury (funkcionalismu), podle nichž se například mají domy stavět na sloupech, mají mít volný půdorys či střešní zahrady.
