Labyrinty Kappadokie: Desítky kilometrů tunelů měly vytvořit nedobytné bludiště

Málokde můžete v jeden okamžik zahlédnout desítky barevných horkovzdušných balonů, jak se vznášejí nad nádhernými skalními útvary, jež někomu připomínají cukrové homole, jinému přerostlé houby a dalšímu zase vztyčené falické symboly. „Divadlo na obloze“ se přitom v turecké oblasti Kappadokie odehrává téměř každý den při východu slunce – pokud tedy nefouká příliš silný vítr. 

Na cestovatele však čeká mnohem víc než jen balonová fantazie. Historický region protkávají jeskynní domy, podzemní tunely i malebná údolíčka, kde se o neopakovatelné dekorace postaraly výbuchy nedalekých sopek. Navíc můžete navštívit přes tři tisíce kostelů z dob prvních křesťanů i Byzantské říše a obdivovat fresky na jejich stěnách.

Když sopka maluje

Do země krásných koní, jak zní překlad perského názvu Kappadokie, se dostanete z Istanbulu letadlem nebo nočním autobusem, přičemž budete směřovat do měst Nevşehir či Kayseri. Na rozdíl od většiny kappadockých obcí nezávisí živobytí obyvatel zhruba milionového Kayseri převážně na přílivu turistů. Jde o jednoho z průmyslových tahounů Turecka – a zároveň o město, kde má islám stále velmi silné slovo, takže například prodejny s alkoholem byste tam spočítali na prstech jedné ruky. V restauracích či obchodech vás navíc téměř vždy budou obsluhovat muži, protože ženy se starají o domácnost. 

V Kayseri objevíte středověké památky z období Seldžucké říše. Impozantnost pevnosti z 13. století, seldžuckého komplexu Hunat Hatun či hrobky Döner přesto bledne při pohledu na majestátní vyhaslou sopku Erciyes, tyčící se nad městem. Mohutný stratovulkán dosahuje výšky 3 916 metrů a v současnosti láká hlavně lyžaře či alpinisty. V minulosti však právě on vytvořil typický ráz pohádkové krajiny: Snové skalní komíny, jako z plátna Salvadora Dalího, vznikly nahromaděním sopečných hornin na stromech. Není úplně jasné, kdy naposledy chrlil Erciyes lávu. Podle geologů k tomu došlo v 7. tisíciletí př. n. l., nicméně na římských mincích ražených v Kappadokii se explodující vulkán objevoval i mnohem později…

Na modlitbu do jeskyně

Zatímco Kayseri mnoho cestovatelů bez výčitek mine, městečko Göreme přitahuje turisty jako magnet. Právě odtud za rozbřesku stoupají k nebi desítky horkovzdušných balonů, a pokud vás láká sledování jejich baletu, můžete si jej tam vychutnat takřka z každé ulice. Nejlepší výhled však nabízí kopec nad městem, který dělí od centra deset až patnáct minut chůze. Komu navíc nevadí si přivstat a projít se dál, ten najde kouzelných míst k pozorování balonů mnohem víc. Údolí Mečů, údolí Lásky, Bílé, Růžové nebo Červené údolí pak potěší i všechny milovníky nenáročných pěších túr. 

Nádherná měsíční krajina s roztodivnými přírodními výtvory jde přitom ruku v ruce s tisíci kostelů a kapliček vytesaných do skal. Poustevníci se v Kappadokii usazovali krátce po zrodu křesťanství, ale hlavní období rozkvětu náboženství se v regionu datuje do 4. století, kdy tam přebývali tzv. kappadočtí Otcové: Sv. Basil, Řehoř z Nyssy a sv. Řehoř z Nazianzu prosadili do církevní nauky koncept trojjedinosti, tedy existence Boha ve třech osobách – Svatého Ducha, Otce a Syna. 

Indiana Jones v Turecku

Při procházkách kappadockými údolími se nevyhnete prolézání skalních příbytků a domů. Pokud se po takovém objevování staré architektury stále nebudete cítit jako Indiana Jones, zamiřte do Sloupového kostela v Červeném údolí. Žádná šipka či ukazatel vás na něj neupozorní, takže když po dřevěném můstku vstoupíte dovnitř a ocitnete se v místnosti vybudované kolem roku 1000, neubráníte se úžasu objevitele. Strop navíc podepírají čtyři kamenné sloupy, vysoké 8,5 metru.  

Návštěva Tmavého kostela nabízí zas trochu jiný zážitek: Svatostánek tvoří součást muzea pod širým nebem v Göreme, které patří k nejnavštěvovanějším místům Kappadokie. Velmi pravděpodobně tedy budete čekat ve frontě a ještě zaplatíte zvláštní vstupenku, i když už jste si koupili lístek do areálu muzea. Šetřit se nicméně nevyplatí, neboť fresky na stěnách Tmavého kostela platí za nejkrásnější v celé Kappadokii. Fotit se však uvnitř nesmí a nad bezpečím uměleckých děl bdí ostraha. 

Podzemní města

Vedle nádherných scenérií a kostelů představují hlavní kappadocké lákadlo komplexy podzemních měst, jejichž labyrinty se táhnou desítky metrů do hloubky. Někdy se mylně traduje, že je vybudovala křesťanská komunita, aby se začátkem 1. tisíciletí měla kam ukrýt před Římany. Rozsáhlá síť ovšem vznikla až během 7. a 8. století, kdy se křesťané potřebovali chránit před arabskými nájezdníky. Díky systému signálních ohňů, spojujících Jeruzalém s Konstantinopolí, se o blížícím nebezpečí dozvěděli včas, aby se schovali pod zem i s dobytkem, koňmi a zásobami. 

Dnes je turistům přístupná jen malá část složitého labyrintu – tunely můžete prozkoumat třeba pod městy Derinkuyu či Kaymaklı. Chodby ve druhém zmíněném jsou užší a strmější, proto zájemci častěji míří právě do Derinkuyu. Dnes už nicméně na křesťany v Kappadokii téměř nenarazíte. Jako poslední větší skupina se k této víře hlásili Řekové, ovšem i oni museli při výměně obyvatel mezi Řeckem a Tureckem region opustit, na základě Lausannské smlouvy z roku 1923. 

S češtinou pochodíte

V Kappadokii se dá strávit klidně týden, a je proto škoda, že tam mnoho turistů zůstane jen den či dva při okružní cestě Tureckem. Za návštěvu určitě stojí také městečka v okolí Göreme – třeba Çavuşin s ruinami skalního hradu nebo Uçhisar, jehož panoráma vypadá jako krajina na planetě Tatooine, kde žil Anakin Skywalker z Hvězdných válek. 

TIP: Archeologický zázrak: Nejstarší chrám světa vznikl s nečekanou znalostí geometrie

Zastavte se rozhodně i v malebném městě Avanos, proslulém keramikou z typicky červené hlíny, kterou hrnčíři získávají z řeky Kızılırmak. Zatímco tamní muži se věnují hrnčířství, ženy pletou koberce. Obchod Sentez Hali navíc nabízí bezplatné prohlídky, kde se o výrobě luxusních dekorací dozvíte vše. A když se vás zeptají, v jakém jazyce si výklad přejete, nebojte se zmínit, odkud jste. V kobercovně totiž působí i turecký průvodce obstojně ovládající češtinu, neboť v naší kotlině strávil dvacet let života.