Květy s vonnou korunou: Jedovaté narcisy jsou ozdobou luk a hor
Narcisy jsou jarní ozdobou mnoha českých zahrádek, ale v přírodě u nás rostou jen jako zplanělé rostliny. Volně v přírodě je můžete vidět v Alpách, v jižní a západní Evropě, v severní Africe nebo v Asii
Bylo popsáno několik desítek (údaje v literatuře se rozcházejí) divokých druhů narcisů a existují tisíce různých kultivarů vypěstovaných především v Anglii a v Holandsku. Mimo zahrady u nás tyto květiny uvidíte jen vzácně – a to jedině v případě, že „utekly“ ze záhonu, nebo je někdo volně vysadil. Dle květomluvy bílý narcis znamená: Vynikáš hrdostí. Žlutý pak: I když jsme se nepohodli, stále na tebe myslím.
Jedovatý potenciál
Narcisy jsou jednoděložné rostliny patřící do čeledi amarylkovitých (Amarylidaceae). Základní stavba jejich květů je tvořena střední trubkou a okolními korunními plátky. V detailech se ale mezi sebou jednotlivé druhy liší.
V místech svého přirozeného výskytu většinou kvetou od března do května a ve vyšších polohách až v červnu. Nám se jich podařilo nejvíce vidět ve Španělsku – zemi narcisů a jiných krásných květin – další pak v Alpách, ve Francii a na Sardinii.
Narcisy jsou jedovaté, což platí především o cibulkách, které nejedí ani hraboši a myši. Cibulky obsahují jedovaté alkaloidy, jako galanthamin, o němž se však uvažuje jako o potenciálním léku na demenci a Alzheimerovu chorobu.
Na „Evropských vrcholech“
Na slepencových skalách nad klášterem Monserrat poblíž Barcelony jsme již v březnu viděli drobnější žlutě kvetoucí skalničkový narcis Narcissus assoanus. Myslím, že na totožný druh jsme narazili také na skalách (Calanques) u Marseille. Na Sardinii jsme na několika vlhčích místech obdivovali překrásný narcis taceta (Narcissus tazetta), jeden z mála narcisů, který má na stvolu více květů. Nejvíce narcisů jsme ovšem viděli ve Španělsku.
V centrálním Španělsku v pohoří Sierra de Gredos se nám podařilo najít narcis sukničkový (Narcissus bulbocodium) a na stejném místě rostl i Narcissus rupicola, endemit Španělska a Portugalska. Na několik druhů jsme narazili i na severu Španělska v překrásném, převážně vápencovém pohoří Picos de Europa. Název tohoto pohoří je odvozen od zkušenosti námořníků vracejících se ze zámořských plaveb. Toto pohoří se jim totiž na obzoru ukázalo jako první.
Velká slavnost narcisů
Cestou do průsmyku Puerto de san Glorio jsme na louce viděli vzácný krémový narcis trojmužný (Narcissus triandrus), který je přísně chráněný. V samotném průsmyku pak byla louka plná žlutých narcisů (Narcissus pseudonarcissus, syn.nobilis v překladu tedy ušlechtilé). Ty jsme potkali i v Pyrenejích a ve Francii v pohoří Massif Central. Na jiném místě v „Picosech“ na náhorní planině ve Fuente de pak rostl žlutě kvetoucí Narcissus asturiensis.
TIP: Podceňovaná stránka zeleného světa: Krásné a přemýšlivé rostliny
Nejvíce narcisů pohromadě jsme ale nalézali v Alpách. Šlo o narcis bílý (Narcissus poeticus), jehož latinský název je odvozen od opěvných skladeb básníků, například Ovidia. Čistě bílý květ tohoto druhu má pouze oranžovočervený lem na konci pakorunky. Na loukách voní až omamně.
Zřejmě nejvíce narcisů bílých roste v Rakousku na loukách poblíž jezera Almsee v údolí Almtal pod Totes Gebirge. Tady si jich každý může natrhat kolik chce. Rostlinám to nevadí, protože odstraněním květu se posiluje podzemní cibulka. Koncem května zde v Bad Ausse pořádají i narcisový festival (Narzissenfest), kdy květy narcisů vyzdobují alegorické vozy a lodě.
Tento článek bychom rádi věnovali památce zesnulého znalce narcisů a dalších cibulovin panu RNDr. Vladimíru Humlovi, pracovníkovi Botanické zahrady v Praze-Troji.
Jako bájný Narcis
Podle narcisů dostal jméno mladík Narcis (latinsky Narcissus a původně řecky Narkissos), který tak rád obdivoval svůj obraz ve vodě, až do ní spadl a utopil se. Řecká mytologie ovšem popisuje, jak Narcis odmítal lásku nymf, které požádaly bohyně lásky a pomsty – Afroditu a Nemesis – aby ho za to potrestaly. Bohyně jej proměnily právě v narcis. Příběh Narcisa byl i častým malířským námětem. Asi nejznámější je obraz od Pousina, který visí v Drážďanech ve Zwingeru, ale vyobrazení mladíka najdeme třeba i na freskách v Pompejích.
Od Narcisa je odvozena i jedna porucha osobnosti – narcismus. Tito lidé, převážně muži, trpí přehnaným sebevědomím, jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, nesnášejí kritiku apod. Bývají často úspěšní, ale soužití s nimi není jednoduché.
