Krysy vs. potkani: Staletí trvající souboj velkých hlodavčích rivalů
Tam, kde se objeví potkani, není pro krysy místo. Zooarcheologové mapovali, jak se vyvíjel staletí trvající souboj těchto hlodavců na území Severní Ameriky.
První celoevropská epidemie moru ve 14. století si vyžádala okolo 25 miliónů obětí, což představovalo zhruba třetinu populace tehdejší Evropy. Lidé ve středověku netušili, co mor způsobuje a jak se šíří. Pokládali ho za předzvěst apokalypsy a trest Boží. Že jde o nemoc způsobenou bakterií Yersinia pestis přenášenou hlodavci a blechami, odhalil až o čtyři století později švýcarsko-francouzský fyzik a bakteriolog Alexandre Yersin.
Morové rány ve větší či menší míře decimovaly středověkou Evropu až do 17. století, kdy epidemie z větší části ustaly. Načasování ústupu velkých pandemií se kryje s překvapivou událostí, která se odehrávala mimo zorné pole tehdejšího obyvatelstva. V té době dorazili do Evropy z Asie první potkani (Rattus norvegicus), kteří vytlačili do té doby dominantní krysy (Rattus rattus).
Cesta za Velkou louži
Potkani neovládli jen Evropu. Na lodích plujících přes Atlantik se postupně dostali i do Severní Ameriky na jejímž východním pobřeží se poté opakoval souboj o nadvládu s krysami. „V místě, kde se objeví potkani, není pro krysy místo,“ vysvětluje Eric Guiry, molekulární zooarcheolog z univerzity v anglickém Leicesteru.
Přestože jsou potkani i krysy všudypřítomnými škůdci a důležitými přenašeči mnoha nemocí, vědci vědí jen velmi málo o tom, kdy a jakým způsobem se tito hlodavci do Severní Ameriky vlastně dostali. Eric Guiry se svými kolegy prozkoumal více než 300 vzorků kostí krys a potkanů z období od poloviny 15. století do počátku 20. století pocházející z archeologických nalezišť na východě a jihovýchodě Spojených států.
Hlodavci se měli ve větší míře přesunout z Evropy do Severní Ameriky okolo roku 1776. Vyplývá to alespoň z historických písemných záznamů té doby. Tvrdá data, která by to potvrzovala, ale chybějí – radiokarbonové datování je pro podobně mladé záznamy nepoužitelné. Vědci proto přistoupili k alternativnímu způsobu datování – soustředili se na potopené vraky lodí, u kterých je přesné datování zřejmé. Vzorky hlodavčích ostatků vědci objevili například ve vraku lodi La Belle, která v roce 1686 ztroskotala u texaského pobřeží i u dalších plavidel, potopených mezi léty 1559 až 1760. Ukázalo se, že potkani do Severní Ameriky dorazili mnohem dříve, než dokládají historické záznamy. Podle vědců se tak stalo nejpozději v 17. století.
Aby vědci pochopili, jak probíhal pevninský souboj mezi krysami a potkany, využili relativně novou techniku zvanou kolagenový peptidový hmotnostní otisk, která sleduje malé rozdíly ve struktuře kolagenu v kostech. Tato technika je mnohem levnější a jednodušší než analýza DNA.
Z výsledků výzkumu vyplývá, že mezi potkany a krysami existovaly značné rozdíly, pokud šlo o stravu. Američtí potkani podle vědců konzumovali mnohem více živočišných bílkovin než jejich krysí společníci. Znamená to, že primárním důvodem, proč potkani vytlačili krysy, není soupeření o stejný zdroj potravy. Otázka příčin potkaní dominance tak zůstává podle vědců i nadále otevřená.
Jedním z důvodů, proč nakonec potkani převálcovali krysí populace, zřejmě tkví v jejich větší agresivitě a velikosti. Nejde ale o úplné vysvětlení – i dnes na světě existují místa, kde krysy svůj boj s potkany neprohrály.