Krvavá bouře nad Krymem: Jak vypadalo německé obléhání Sevastopolu (1)

Boje na Krymu probíhaly již několik měsíců se střídavými úspěchy. V květnu 1942 se Osa začala připravovat na závěrečnou ofenzivu, která by ji konečně zbavila této hrozby v týlu a uvolnila 11. armádu generálplukovníka Ericha von Mansteina k dalším akcím. Přístav Sevastopol, hlavní kotviště sovětské Černomořské flotily, představoval jeden z nejvýznamnějších cílů Osy. Město a přístavní zařízení chránily necelé dvě desítky větších pevností s těžkými děly a podle některých zdrojů více než 3 000 menších postavení zpevněných betonem či dřevem a zeminou. Každopádně šlo o tvrdý oříšek, který by útočící Němci a Rumuni bez artilerie rozlouskli jen velmi těžko. 

Metodický přístup 

Během května přisouvala 11. armáda své síly blíže k Sevastopolu a budovala chráněná palebná postavení pro své baterie, jež měly usnadnit zteč plánovanou na 6. červen. Samotná dělostřelecká příprava začala 2. června 1942 v 5.40, kdy několik praporů vybavených zbraněmi s delším dostřelem spustilo rušivou palbu do sovětského týlu.

O dvacet minut později se připojily divizní houfnice ráže 105 a 150 mm, jež zaútočily na známé nepřátelské pozice v hlavním obranném pásmu. Jednotlivé prapory dostaly přidělené cíle, na které vystřelily vždy tři salvy. Minomety a děla menších ráží přidělená jednotlivým pěším plukům a praporům zaútočila na sovětská přední postavení. Němci sice shromáždili velké zásoby munice, ale stejně jí nemohli plýtvat, protože přísun z Říše na vzdálený Krym vyžadoval mnoho času i úsilí. Proto se neuchýlili k masivní přípravě pokrývající velké oblasti, ale postupovali metodicky.

Stále více olova

Pravidelné přestávky umožňovaly pozemním i leteckým pozorovatelům vyhodnocovat účinky dosavadního snažení a určovat bateriím nové cíle, případně navrhovat opakování úderu na nezasaženou pozici. Armádní dělostřelecké velitelství 306 podléhající 11. armádě rozdělilo nepřátelské území pro lepší orientaci na čtverce a v jejich rámci dostal každý sovětský bunkr či zákop své číslo. Tento systém umožnil rychle přenášet palbu na jednotlivé cíle.

Asi hodinu před polednem se zapojily do akce sborové jednotky vyzbrojené těžkými kanony. Prozatím se však tito mohutní pomocníci boha války drželi zpátky – během prvního dne vypálili pouze 22 granátů ráže 420 mm a 62 projektilů ráže 305 mm. Mezitím Němci lehce pozměnili taktiku a začali pálit na nejtěžší sovětské pevnosti. Většinou na ně směřovaly dvě praporní salvy. Celkově se však Wehrmacht držel první den zpátky, když podstatná část kanonů vystřelila jen 6–12 granátů a šetřila munici na další dny a poté na samotnou zteč Sevastopolu. První den Němci vypálili 362 t munice. S rudoarmějci dosavadní palba příliš neotřásla a jen malá část jejich baterií útočníkům odpovídala. Obě strany věděly, že to hlavní teprve přijde.

Palba se stupňuje

V následujících čtyřech dnech (3.–6. června) německé bombardování pokračovalo, přičemž obvykle startovalo před půl čtvrtou ráno, kdy se začínalo rozednívat a pozorovatelé měli nejlepší podmínky ke své práci. Intenzita dělostřelby se zvyšovala, jak se blížilo datum zahájení ofenzivy. Němci také nebývale agresivně využívali protitankové a protiletadlové kanony. Zatímco slabší 37mm zbraně s pomocí nové munice Stielgranate 41 ničily kulometná hnízda, slavné „osmaosmdesátky“ likvidovaly z první linie bunkry.

Také těžší zbraně měly pečlivě přidělené cíle. Divizní 105mm houfnice pálily na pozice zpevněné dřevem či hlínou, betonová opevnění si vzaly na mušku 210mm minomety. Nejtěžší boje probíhaly v severní části sevastopolského perimetru, kde se také nacházelo nejvíce sovětských těžkých pevností. Dne 4. června Němci pálili na železniční trať spojující sovětské pozice se Sevastopolem, přičemž použili i 305mm a 420mm minomety. Opakovaně se cílem stávala i Mackenzieho hora, kde útočníci předpokládali koncentraci nepřátelských záloh a dělostřelectva.

Naopak na jihu shromáždili Němci k podpoře jednoho sboru pouhých 171 hlavní, z nichž většinu tvořily lehké 105mm houfnice. Co se těžších zbraní týče, v tomto sektoru pálily pouze dva 305mm moždíře a čtyři baterie 240mm houfnic a 150mm kanonů. Vojáci Osy se tedy soustředili pouze na lehčí bombardování doprovázející pěchotní útoky menších jednotek, jež měly vyhnat rudoarmějce z předsunutých postavení a obnažit hlavní obrannou linii.

Obr na scénu!

K ostřelování Sevastopolu Němci soustředili ta nejtěžší děla, jež měli na jaře 1942 k dispozici. Právě zde mělo také dojít k nejvýznamnějšímu bojovému nasazení nového ohromného železničního kanonu ráže 800 mm Dora (původně Těžký Gustav). Protože ale část ukrajinských kolejí nevyhovovala nosností, musela být až k Sevastopolu postavena zvláštní trať. Po ní se do připravovaného palebného postavení u města Bachčisaraj přesunuly všechny vlaky se součástmi a příslušenstvím děla.

Dokončení: Krvavá bouře nad Krymem: Jak vypadalo německé obléhání Sevastopolu (2)

Ženisté prokopali zářez napříč menším vrchem, v němž postavili manévrovací kolejiště. Teprve pak mohli Němci přisunout obrovské portálové jeřáby a zahájit kompletaci, kterou se podařilo dokončit za šest týdnů. Pátého června ráno se mohl kanon vrhající sedmitunové granáty až na vzdálenost 47 km zapojit do bojů.