Království za oko: Jak přišel Jan Lucemburský o svůj zrak?

O králových očních problémech se hojně zmiňují doboví kronikáři, dokonce i jeho syn Karel IV. ve svém životopisu. Jan jimi trpěl už od raného věku a postupem času se jeho slabozrakost zhoršovala. Na základě jeho tělesných ostatků nebyly zjištěny žádné stopy zánětů či nádoru, podle všeho tedy šlo o ryze oční vadu. Je možné, že měl zelený zákal, ačkoliv ten se zpravidla objevuje až v pokročilejším věku.

Oční potíže mimochodem nebyly v lucemburském rodě ničím neobvyklým. O Janově otci císaři Jindřichovi VII. je známo, že trpěl silnou krátkozrakostí, stejně jako dva jeho bratři, Janovi strýcové. Prameny říkají, že Walram Lucemburský na cestě od milenky zakopl a upadl, protože viděl jen na jedno oko, a také nejmladší Balduin měl prý „oči tupé“. 

Jan v péči lékařů

Rodové zatížení si tak vybralo daň i na Janu Lucemburském. Jeho zdravotní obtíže líčí Zbraslavská kronika: „Během té doby cítil český král Jan, že namnoze slábne na oči, které neměl nikdy bystré, a začal povolávat pro zbystření zraku v očích pomoc lékařů. Jeden z nich, Francouz, který v onom léčení selhal, byl na jeho rozkaz ve Vratislavi vhozen v pytli do řeky Odry. Po jeho záhubě přišel jiný, pohan z Arábie, povolaný do Prahy od samého krále, a ten způsobil králi mnoho muk, ale se slovy utěšujícími, zcela oslepil krále Jana na pravém oku.“ Byl by dopadl stejně jako jeho kolega, ale jelikož dostal již dopředu od panovníka záruku, že se bude moci bezpečně vrátit domů, vyvázl nakonec se zdravou kůží.

Janovi bylo 41 let, když oslepl na jedno oko. Zůstalo mu už jen to levé, v němž mu však zrak také nebezpečně slábl. Odebral se proto do jihofrancouzského Montpellier, kde se nacházela slavná univerzita, na níž působili přední lékaři té doby. Avšak ani ti největší odborníci si nevěděli s jeho trápením rady. Ať už šlo o výsledek jejich „kurýrování“ nebo zkrátka nevyhnutelný postup nemoci, Jan za tamního pobytu oslepl úplně. Stalo se tak v roce 1339, dvě léta po ztrátě zraku v pravém oku.

TIP: Řeč českých králů: Jan Lucemburský nebyl Čechem, nýbrž Evropanem

Pro 43letého krále šlo samozřejmě o velkou ránu, byl ještě plný sil. Úplné pozbytí zraku by zasáhlo každého, tím spíš vládnoucího panovníka, který si potřeboval udržet autoritu a zůstat soběstačný. Co se slepým králem? Jan se proto prý snažil udržet zdání, že stále vidí, usiloval o to, aby lidé jeho slepotu nezpozorovali. Tu s větším, tu s menším úspěchem.

Nakonec oko sehrálo svou roli také v samotném epilogu jeho života. Do bitevní vřavy u Kresčaku se Jan neváhal pustit i přesto, že neviděl. Jak ukázal výzkum tělesných pozůstatků, právě do levého oka utrpěl fatální zranění, kdy mu skrze ně pronikla do lebky zbraň nepřítele – snad kopí či šíp. To se vedle dalších zranění pravděpodobně stalo bezprostřední příčinou Janova skonu. Stěží bychom našli symboličtější smrt.