Královi slídilové ve skále: Tajná britská operace Tracer (1)

Malá výspa na jihu Iberského poloostrova měla a má pro Brity mimořádný strategický význam. Zřejmě největší dějinnou roli sehrál Gibraltar v zájmech britského impéria během druhé světové války, kdy se stal oporou pro konvoje směřující do středomořské oblasti. Tuto skutečnost si však uvědomovali i ve štábech mocností Osy, takže vznikl plán na jeho dobytí.

V létě roku 1940 se Německo nacházelo před strategickým dilematem, který byl důsledkem úspěšné bitvy o Francii. Mohlo upevnit svoji moc na kontinentě, ale rovněž se nabízela šance pokračovat na vlně úspěchů dosavadní bleskové války a obsazovat další území. Naproti tomu Velká Británie odmítala s nacisty uzavřít mír a pod vedením ministerského předsedy Winstona Churchilla země pokračovala v boji v její „nejtěžší hodině“. 

Německé plány

Hitler připravoval hlavní útok přímo na centrum ostrovního království. Jednalo se o invazi pod krycím názvem operace Lvoun (Unternehmen Seelöwe). Británie však ještě stále představovala globální impérium, a proto bylo třeba pro její definitivní sražení na kolena zničit i její kolonie či alespoň klíčové opěrné body sloužící ke kontrole námořních zásobovacích tras. A jedna z těch nejdůležitějších vedla Gibraltarskou úžinou.

Když navíc Britské královské letectvo odolávalo náporu Luftwaffe v bitvě o Británii, jevilo se z německého hlediska obsazení Gibraltaru jako vhodný nátlakový argument k jednání s Brity o mírové smlouvě i bez uskutečnění invaze na mateřské ostrovy. Jenže mezi poraženou Francií a Gibraltarem leželo Španělsko, ve kterém svoji moc po vítězné občanské válce upevňoval Francisco Franco. Za tento úspěch vděčil do značné míry Hitlerovi a ten očekával, že se Španělé z vděčnosti připojí v bojích druhé světové války na stranu Osy.

V tom se však zmýlil, neboť vypočítavý Franco neustále váhal a po jednání s ním v pohraničním městě Hendaye v říjnu 1940 Hitler prohlásil, že by si raději nechal vytrhnout zuby, než aby jej absolvoval znovu. Nabízelo se však ještě kompromisní řešení. Španělsko mohlo umožnit průchod německým vojskům, která by Gibraltar obsadila sama. V srpnu roku 1940 začaly vznikat ve Vrchním velení Wehrmachtu – OKW) a u zpravodajské služby Abwehr obrysy operace, která následně dostala krycí jméno Felix. Podrobnosti stanovil rozkaz OKW z 12. listopadu 1940 s tím, že plánované datum uskutečnění by mělo být v lednu či únoru 1941.

Operace Felix

Německý úder se měl skládat ze čtyř základních fází. Během první měli důstojníci Wehrmachtu v civilu (včetně mnoha zpravodajců) připravit ve spolupráci se Španěly utajení operace a nachystat obranu území, kde by se Britové případně mohli vylodit s cílem pomoci obraně Gibraltaru. Souběžně s tím měla vojska určená pro útok zaujmout postavení na španělsko-francouzské hranici.

Ve druhé fázi měly letecké svazy startující ze základen ve Francii (zvláště z Bordeaux) bombardovat Gibraltar a krátce poté by začala i přeprava vojsk do výchozích pozic útoku. Ve třetí fázi měl být uskutečněn samotný pozemní úder, pro který byla vyčleněn XXXXIX. horský armádní sbor pod velením generála Ludwiga Küblera, jehož hlavní sílu tvořila 1. horská divize se zhruba 16 000 muži a dále asi 150 mužů ze speciální jednotky Abwehru – instrukčního pluku Brandenburg.

Ze země, moře i vzduchu

Útok mělo podpořit dělostřelectvo a několik eskader Luftwaffe. Ponorky Kriegsmarine dostaly za úkol hlídkovat v úžině i na dalších místech a zabránit případné pomoci i evakuaci. Kromě toho měly být ve Španělsku přítomny také zajišťující síly, připravené pro vpád do Portugalska, pokud by se tam vylodili Britové – celkově mělo jít o 65 000 mužů. Ve čtvrté fázi hodlali Němci poskytnout pomoc Španělsku, včetně Španělského Maroka, proti britským odvetným akcím.

Dokončení: Královi slídilové ve skále: Tajná britská operace Tracer (2) (vychází 19. října)

Horští myslivci zahájili speciální výcvik, aby skalisko rychle padlo do jejich rukou. Hitler ale 9. prosince 1940 přípravy operace zastavil kvůli nepříznivým politickým podmínkám – Franco totiž stále odmítal dát s akcí souhlas. V březnu 1941 se proto objevil nový plán Felix-Heinrich, který počítal s obsazením Gibraltaru až po dosažení úspěchů v sovětském tažení a stažení vojsk z východní fronty. Ani k jeho realizaci naplánované na polovinu října 1941 však nedošlo. Gibraltar tak zažil „pouze“ bombardování a po celou válku byl pod drobnohledem německých špionů, přímá invaze se však neodehrála.