Kouzlo naší přírody: Ledová krása Českého Švýcarska

Pestrobarevné ledopády, vysoké někdy i mnoho metrů nebo naopak tvořící vějíř amfiteátru. Malinké ledové krápníky v hluboké puklině skal, převisy plné průhledných hrotů visících dolů z mechu na neuvěřitelně tenkém proužku zmrzlé vody. Tak by bylo možné popsat malý kout Českého Švýcarska, který se vejde do dvou sbíhajících se roklí. Brtnické údolí s řadou ledopádů ústí do Kyjovského údolí, které hýčká několik tajemných jeskyň.

Sousoší na pár týdnů

Jestliže tudy půjdete v létě, můžete se kochat krásnou, divokou přírodu pískovcových roklí. Lesem plným vývratů, vzrostlých stromů i tisíců malých semenáčků. V každém případě půjde o oblast, která se moc neliší od desítek dalších roklí národního parku České Švýcarsko. Hlavní kouzlo této lokality přichází ne s prvními, ale až s několikátými mrazy, nejčastěji v únoru nebo březnu.

Postupně během celé zimy vznikají na mnoha místech údolí úchvatné ledové útvary, které v mnohém připomínají krápníky krasových vápencových jeskyní. Život ledových útvarů je ovšem mnohem kratší. Led rychle narůstá a stejně rychle i mizí. Každou zimu, každý měsíc a někdy i každý den můžete v takovém ledovém krasu obdivovat jiné útvary a barvy. Když přijdete o týden později po přechodu teplé fronty, nenaleznete už nic.

Led barvený tokem času

Stálých vodních toků je v Českém Švýcarsku málo. Voda se tady rychle vsákne do puklin pískovcového podloží. Přestože se jedná o oblast, kde prší poměrně často a spadne tady zhruba stejně srážek jako v níže položených částech Jeseníků nebo v nejvyšších partiích Krušných hor, potoků je zde poměrně málo a často v sušších obdobích vysychají. Z toho důvodu většina místních ledopádů nevzniká zamrznutím vodopádu na potoce s trvalým průtokem vody, ale vytvoří je voda z tajícího sněhu. Tam, kde je více písku a poréznější skála, tam se voda při tání vsákne. V Brtnickém údolí ale často přetéká, překapává přes okraje skal a opět zamrzá, tentokrát v podobě rampouchů.

Ledové krápníky jsou zabarvené vším, co s sebou voda na své krátké pouti stihla vzít. V případě, že tání bylo rychlejší a vody víc, tekla rychleji a nestihla se tolik obohatit o železité soli nebo zbytky organismů. Krápník v tom případě vznikne rychle, ale zůstává světlý. Čím pomalejší je růst ledového útvaru, tím sytější barvu získává. To samozřejmě neplatí univerzálně – při průsaku samotnou skálou nemá voda co rozpouštět a tak led zůstane bezbarvý. Zrození ledopádů nahrává také inverzní ráz teplot v roklích, kdy na dně je až o několik stupňů celsia nižší teplota než nahoře nad údolím. 

V síních ledových sloupů

Jako by chtěl mráz na malé ploše ukázat veškeré svoje schopnosti, naleznete o kousek dál v Kyjovském údolí i ledové jeskyně. Nejedná se o pravé jeskyně, ale o mohutné skalní převisy částečně zavalené spadlými balvany a bloky skal. Nejznámější z nich jsou Jeskyně víl a Vinný sklep. V Jeskyni víl bývají k vidění celé závoje ledových krápníků rostoucích častěji odspodu – stalagmity. Ze stropu jeskyně pouze odkapává voda a žádné rampouchy na něm nevyrůstají. To je mimo jiné způsobeno vysokou návštěvností jeskyně. Dechem návštěvníků i teplem zapálených svíček dochází ke zvyšování teploty stropu. Navíc lidé ulamují méně pevné rampouchy visící na skále.

U vstupu, kde proudění vzduchu odvádí teplo pryč, často bývá souvislá hradba rampouchů propojených od stropu na zem – stalagnáty. Jde o sloupy vysoké přibližně jeden metr. V jeskyni Vinný sklep se vytvářejí krápníky, jejichž tvar připomíná lahve. Od nich je také odvozen název jeskyně.

S myšlenkami na další roky

Pokud chcete co nejlépe vychutnat atmosféru ledových jeskyní, vyrazte za pochmurného mrazivého všedního dne a přibalte do batohu nějaké čajové svíčky. O víkendu sice někdo přinese i zapálí svíčky za vás, ale na druhou stranu potkáte značné množství dalších poutníků. Když svíčky rozestavíte za jednotlivé ledové sloupy, můžete dle libosti rozjímat nebo třeba fotit.

Pozornější návštěvník si jistě všimne, že především v pozdnějších zimních měsících je podlaha jeskyně pokryta množstvím starých, více či méně vyhořelých svíček přikrytých vrstvami novějšího ledu. V zimě je není možné odklidit. Až na jaře, dávno poté, co poslední sníh zmizí z nejstudenějších roklí, odtaje vrstva ledu i v jeskyni. Teprve potom je možné vrátit přírodě přirozený půvab bez hliníkových či plastových fragmentů se zbytky vosku.

TIP: Zimní půvab jeskyně Pekárna: Vernisáž pomíjivé krásy

Věřím, že nechcete, aby se zbytek vaší svíčky připojil k dříve ponechanému odpadu a po několik dalších měsíců připomínal vaši někdejší přítomnost. Proto nějakou dobu před odchodem svíčky sfoukněte a již se ztuhlými zbytky vosku je odneste. Jen tak si budete vy i další milovníci ledových síní užívat jejich plnou krásu i během další zimy.