Kouzlo achátových pecek: Kamenné kresby přírody

Acháty patří dnes stejně jako v dobách dávno minulých mezi nejkrásnější a nejvyhledávanější drahé kameny. Uznání si získaly především díky různorodosti barev a neopakovatelným kresbám. Často se nám ani nechce věřit, že obrazce, které achátové pecky odhalí při rozříznutí a naleštění, vytvořila sama příroda.

Poetická jména kouzelných kamenů

Acháty se obvykle nacházejí jako kulovité či peckovité útvary nejrůznějších velikostí – od pár centimetrů po metry. Přestože sběratelé, ale i mnozí laici, poznají běžný achát na první pohled, není snadné jednoduše odpovědět na otázku, co to achát vlastně je. Předně je potřeba zdůraznit, že se nejedná o pojmenování minerálního druhu, ale spíše jde o název technicko-sběratelský. Zjednodušeně lze říci, že achát je odrůda skrytě krystalického křemene zvaného chalcedon, vyznačující se pravidelnými rytmicky uspořádanými barevně odlišnými zónami. Tuto stavbu mohou doplňovat různé barevné žilky a skvrny a vrostlice jiných minerálů (karbonátů, goethitu, chloritů, zeolitů atd.).

TIP: V sevření ohnivých skal aneb Cesty úzkými kaňony Coloradské plošiny

Výrazné kresby dávají achátům osobitá pojmenování. Mluvíme o achátu kruhovém, páskovaném, duhovém, krajinkovém, mechovém, obláčkovém, hvězdičkovém, ohnivém, zříceninovém, očkovém či korálovém. Jak krásná a poetická jsou tato jména, tak kouzelné jsou i samotné acháty.

Talismany, léky i ozdoby

Název achát je odvozen od sicilské řeky Achates, kde byly pecky tohoto krásného kamene sbírány už v prehistorických dobách. Spojitost pojmenování s místem nálezu popsal ve 4. st. př. n. l. ve svých spisech řecký filozof Theofrastos. Achát svým výrazným vzhledem vzbuzoval pozornost už od pravěku, kdy byl užíván jako talisman či ozdoba. Kouzelné moci těchto kamenů důvěřovali Egypťané, Syřané i Indové. První věřili, že dokáže uhasit žízeň, druzí, že utiší střevní potíže, a podle třetích dokázal pomoci zhrzenému milenci uzdravit se z nešťastné lásky. Také Evropané byli přesvědčeni o magické síle achátů. Ve starověku je zavěšovali na rohy tažných zvířat nebo na rukojeti pluhu, aby jim byla dopřána bohatá úroda. Obecně pokládali achát za symbol zdatnosti a síly.

Kameny Karla IV.

Zpracování achátové suroviny má dlouholetou historickou tradici. Zprvu se uplatňovaly při výrobě nástrojů nebo šípových hrotů, později se stávaly součástí šperků a jiných ozdob. Už od počátku našeho letopočtu se achát hojně využíval na výrobu pečetidel a pečetních prstenů (netrhal pečetní vosk), kamejí a rukojeti dýk. Oblíbené byly také achátové misky, ve kterých se roztíraly léčiva a drogy.

Velkou slabost pro tyto krásně zbarvené kameny měl Karel IV., který nechal acháty hledat v okolí Kozákova nedaleko Turnova v Českém ráji. Dokonce ve zdejším kraji prý v roce 1357 strávil několik dnů. Jak píše Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české z r. 1547: „...aby mohl sám poznati a dohlédnouti na sběr drahých kamenů, které se na jeho rozkaz tam sbírali.“ Zde nalezené acháty pak byly použity mimo jiné na mozaiku v kapli sv. Václava ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě. K úpatí Krkonoš posílal své hledače také císař Rudolf II. V jeho sbírkách najdeme celou řadu předmětů (především truhliček a stolků) vykládaných českými acháty ale i surovinu ještě nezpracovanou.

Krystaly v jeskyňkách

Vznik achátů může být různý. Jako typický příklad si můžeme přiblížit jejich zrod právě v Podkrkonoší. Zhruba před 250 až 350 miliony let zde došlo na již existující hluboké trhlině v zemské kůře, které říkáme lužická porucha, k mohutné sopečné činnosti, při níž se k povrchu dostávaly horniny zvané melafyry. Jejich složení je obdobné jako u čedičů, proto můžeme říci, že jsou to vlastně čediče mladších prvohor. Během chladnutí melafyrového magmatu z něj unikaly rozžhavené páry a plyny, po kterých zůstaly v utuhlé hmotě dutiny, pukliny a praskliny. Do nich pak ze zemského nitra pronikaly roztavené rosolovité křemičité roztoky (jakési gely), které dutiny postupně vyplňovaly. Podobně jako se usazuje vodní kámen v trubkách – pěkně od kraje ke středu. Krystalizace probíhala rytmicky a účastnily se jí v různých okamžicích různé příměsi způsobující změnu zbarvení (nejčastěji oxidy kovů). Výsledkem je jedinečná achátová kresba.

Jednotlivé dutiny, dnes pecky achátů, bývají propojeny drobnými vlásečnicemi, kterými gelové roztoky protékaly z jedné dutiny do druhé. Pokud se spojovací kanálky mezi dutinami ucpaly dříve, než byla výduť zcela zaplněna, zůstal v achátu, zpravidla v jeho středu, volný prostor. Ten často obsahuje krásné krystaly – uvnitř achátu se vytvořila takzvaná drúza. Jaký minerál krystaly vytvořil, záleželo na složení zbytkového roztoku v dutině. Nejčastěji v těchto nádherných „jeskyňkách“ narazíme na křišťál, ametyst, záhnědu nebo kalcit.

Mohou být acháty fialové?

V současnosti je trh přesycen brazilskými acháty ze sopečných výlevů státu Rio Grande do Sul. Běžně se zde těží pecky o průměru 50 cm a těžaře prý nepřekvapí ani exempláře o průměru sedmi metrů a váhy nad čtyři tuny. Kromě velikosti se brazilské acháty vyznačují mikroskopicky pórovitou strukturou, díky níž se dají (na rozdíl od našich achátů) uměle přibarvovat. K dobarvování dochází za vysokých teplot a tlaků s pomocí kyseliny sírové a anilinových barev. Výsledkem jsou často velmi nepřirozené barvy v modrých, zelených a fialových odstínech. Přirozenějšího zbarvení achátů lze docílit i obyčejným zahříváním, kdy se modravé či šedivé odstíny mění na mléčně bílé či žluté a hnědá na pěkně červenou. Dříve se používal i roztok cukru či medu. Do něho se acháty vložily a po určitém čase promývaly v kyselině sírové. Tímto způsobem se vyráběl například černobílý onyx, který je jinak v přírodě poměrně vzácný.

Acháty v Česku a ve světě

V českých zemích se acháty nalézají především v oblasti Krkonoš a širšího Podkrkonoší. Mezi sběrateli a uměleckými brusiči je zřejmě nejnavštěvovanější oblast okolí Lomnice nad Popelkou, Jičína, Nové Paky a Turnova. Významná naleziště se však nacházejí také v Krušnohoří a v menší míře jsou acháty popisovány i z dalších českých (např. širší okolí Sv. Dobrotivé, Rokycanska a Hořovic) ale i moravských (např. Rudice, Přední Arnošov) lokalit.
Kromě naší vlasti jsou acháty známé z mnoha dalších míst světa. Zřejmě nejznámější jsou bohatá jihoamerická naleziště v Brazílii a Uruguayi, ale i v Indii, v Číně, na Sibiři, či na Madagaskaru.

Seznámit se s acháty z celého světa je možné především v Národním muzeu v Praze. Nicméně s nejhezčími ukázkami českých achátů (zvláště pak kozákovských) se mohou zájemci setkat v muzejních sbírkách v Turnově, Lomnici nad Popelkou a Nové Pace.