Končí éra obřích přehrad? Velké vodní stavby představují časovanou bombu

Když byla v roce 2012 uvedena do provozu poslední velká turbína na přehradě Tři soutěsky, oslavovala Čína svůj triumf techniky. Jedná se totiž o největší elektrárnu na světě – s instalovaným výkonem 22 500 MW (pro srovnání: v případě Temelína jde přibližně o 2 000 MW).

Přehrada se však stala také učebnicovou ukázkou faktu, že lidová republika při vlastním rozvoji mnohdy nebere ohledy na lidi ani na přírodu. Při stavbě nádrže bylo zaplaveno 13 velkých měst, 140 menších sídel a 1 350 vesnic. Do roku 2007 se muselo kvůli přehradě přestěhovat 1,4 milionu lidí. A to je jen kapka v moři. Za posledních 50 let bylo kvůli podobným energetickým projektům nuceno změnit bydliště 16 milionů Číňanů, přičemž 10 milionů z nich skončilo v chudobě.

Hrozba zemětřesení

V obří asijské zemi se přitom přehrady budují dosud nevídaným tempem. Tamní vláda tvrdí, že jsou bezpečné, neznečišťují životní prostředí, pomáhají bojovat se změnami klimatu, zamezují povodním a suchům a celkově mají na společnost pozitivní vliv.

Jen na řece Jang-c’-ťiang a jejích přítocích Ja-lung-ťiang, Ta-tu a Min-ťiang vyrůstá v současnosti asi stovka vodních děl. Mohou se však změnit v časovanou bombu: Kanadská nezisková organizace Probe International v roce 2012 varovala, že skoro polovina nových čínských nádrží se nachází v oblastech s vysokým nebo velmi vysokým rizikem zemětřesení, přičemž v případě většiny zbývajících se jedná o oblasti s rizikem středním.

Největší obavy vzbuzuje fakt, že jsou přehrady mnohdy umístěny v kaskádách těsně za sebou, takže pokud by došlo ke katastrofě, neměla by se voda kam rozlít. „Pokud nastane havárie na jedné hrázi, plná síla následné tsunami udeří na další přehradu po proudu a tak dále, což může vyvolat dominový efekt,“ varoval tehdy geolog a autor zmíněné zprávy John Jackson. 

Způsobují přehrady zemětřesení?

Někteří vědci se navíc domnívají, že velké přehrady mohou zemětřesení i samy vyvolat. Obrovská masa vody totiž svou váhou působí na horniny nacházející se pod ní, což může vést k nepředvídatelným důsledkům. Když se v roce 2001 začala stavět na řece Min-ťiang gigantická přehrada C’-pching-pchu, seismologové varovali, že jen o kilometr dál leží velký tektonický zlom. Jejich slova však nikdo nebral dost vážně.

V květnu 2008 pak oblast postihlo zemětřesení o síle 7,9 stupně Richterovy škály, jehož epicentrum se nacházelo pouhých 5 km od nádrže. Živelní pohroma tehdy znamenala 87 tisíc mrtvých či nezvěstných osob. V dubnu 2013 došlo na stejném zlomu k dalšímu zemětřesení, tentokrát o síle sedmi stupňů – zemřelo téměř 200 lidí a tisíce jich skončily bez střechy nad hlavou. Čínský geolog Fan Siao tvrdí, že i tentokrát mohla být na vině přehrada. 

Narušení přirozeného toku řek velkými vodními díly přináší i další nepříznivé důsledky. Záplavové oblasti vysychají, což může ještě znásobit komplikace v obdobích sucha. Kvůli globálnímu oteplování se časem může přítok vody do přehrad snížit – nádrže se pak nenaplní a neposlouží svému účelu.

„Škody, které přehrady způsobují říčním ekosystémům, jsou obrovské. Dokážou proměnit volně tekoucí vodní cesty na jezera bez života, likvidují rostliny a stromy, brání migraci a rozmnožování ryb, jejich budování vede k vyhynutí některých druhů a ničí zavedené způsoby života místních lidí,“ uvádí bývalý profesor čínské historie a odborník na životní prostředí Země Charlton Lewis. Velké nádrže ohrožují také řadu unikátních a vzácných druhů ryb, jako je například jeseter jihočínský nebo veslonos čínský (jedna z největších sladkovodních ryb na světě). 

Ekologické? Ale jděte

Ačkoliv hydroelektrárny produkují méně emisí než například elektrárny uhelné, k čisté energii mají daleko. Ze zaplavených a rozkládajících se stromů a rostlin se uvolňují skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý nebo metan. Pokud pak voda poklesne a tlející vegetace se dostane nad hladinu, emise vzrostou.

Během povodní v roce 2010 se u hráze Tří soutěsek nahromadilo tolik naplavenin, že mohli lidé doslova chodit po vodě. Kromě odpadků se v přehradách hromadí také chemikálie, třeba hnojiva stékající z polí. Vodní nádrže na území lidové republiky navíc ovlivňují život i v jiných zemích dále po proudu: například v Laosu a Thajsku zaplavuje voda odpouštěná z čínských přehrad pravidelně pole a ničí úrodu. 

Nesmyslnost budování gigantických vodních děl potvrzují i odborníci z Oxfordské univerzity, kteří obří přehrady výslovně zavrhují. Podle jejich zprávy tato monstra nejen ničí životní prostředí, ale navíc se náklady na jejich stavbu vyšplhají v průměru na dvojnásobek plánovaného rozpočtu, a projekt se tak mnohdy nevyplatí ani ekonomicky.

Země jako Čína, Brazílie, Pákistán nebo Etiopie stavějí velké přehrady s očekáváním budoucí prosperity, ve skutečnosti je však podle autorů zprávy čekají spíš obrovské dluhy. Některé státy si berou na budování nádrží vysoké půjčky v zahraniční měně, což může zvlášť chudší z nich dostat do vážných problémů. Je tedy možné, že příštím generacím budou obří betonové stavby sloužit hlavně jako připomínka lidské nerozvážnosti.