Klenot mezi českými zámky: Kačina je skvostem empírové architektury

První návrhy budoucího zámku Kačina vypracoval francouzský architekt Bernard Poyet, realizace se však dočkal teprve projekt saského královského architekta Christiana Friedricha Schurichta, přičemž do finální podoby výrazně zasahoval i sám investor. Samotná stavba probíhala v letech 1807 až 1824, neboť se práce z finančních důvodů protahovaly a některé části – například kaple – se vůbec nepodařilo dokončit. Plány přilehlého parku zhotovil ředitel vídeňské botanické zahrady Nicolaus Joseph von Jacquin.

Zámek sestává ze tří hlavních budov – obytné a reprezentační části, knihovny a divadla – které spojují půlkruhové kolonády zdobené mohutnými sloupy. Hlavní budova sloužila rodině, nacházely se zde také salony a taneční sál. V kolonádách samotných byly potom hostinské pokoje a část technického zázemí. V suterénu pak byly umístěny malé lázně s mramorovým bazénem. Kačina sloužila rodině až do druhé světové války, kdy byla kvůli dluhům posledního vlastníka Quida Thun-Hohenštejna v dražbě prodána Hitlerjugend. Po válce ji zkonfiskoval československý stát a od 50. let zde sídlí Národní zemědělské muzeum.

Chrám vědy 

Samostatně stojící budova knihovny představuje klenot sama o sobě. Tvoří ji obdélníková vstupní část se sloupořadím a velkorysá kruhová rotunda. V budově se kromě množství regálů s knihami – těch bylo v časech Jana Rudolfa Chotka v knihovně přes 7 000 – nacházely třeba také sbírky nerostů, astronomické přístroje a mohutná antická váza zobrazující pověst o založení Říma. V horní části objektu se potom nacházel byt knihovníka a archiváře. Symboly vědění na průčelích obsahují také odkazy na – v té době zakázané – svobodné zednáře.

Jednou z nejzásadnějších inspirací pro stavbu Kačiny se majiteli zámku Janu Rudolfu Chotkovi stala kavalírská cesta po Evropě. Roku 1769 vyrazil mladý aristokrat s doprovodem do Itálie, navštívil Milán, karneval ve Florencii a Velikonoce oslavil v Římě. Po cestě se k němu připojila řada dalších mladých šlechticů včetně budoucího císaře Josefa II. 

Z Itálie poté průvod zamířil do Francie, navštívil Lyon a roku 1770 se zúčastnil svatebního průvodu Marie Antoinetty. V Paříži se Chotek setkal s nejvýznamnějšími osvícenskými intelektuály své doby – baronem d´Holbach, botanikem Duhamelem du Monceau i encyklopedistou Denisem Diderotem. Na podzim roku 1770 se výprava přes Německo vrátila domů. Právě kavalírská cesta, na níž se seznámil s klasicistními zámky francouzských aristokratů i benátskými vilami, významně ovlivnila Chotkovy představy o požadované podobě rodového sídla.