Když si nerozumí oči a uši: Co je to kinetóza a jak se jí vyhnout

Kinetóza není nemocí moderní společnosti – známe ji už od dob, kdy lidem jako dopravní prostředek nejčastěji sloužily vlastní nohy. Tehdy se jí říkalo „mořská nemoc“ a přisuzovala se houpání lodní paluby na vlnách. Příčinou problémů však pochopitelně není moře, nýbrž nesoulad mezi informacemi, které mozek dostává od smyslových orgánů – například když rovnovážné ústrojí v uchu zaznamenává pohyb, ale oči tělu „říkají“, že stojí na místě. Za zmíněné rozpory může četnost našich „pohybových“ čidel: Nacházejí se totiž nejen v uchu (tzv. vestibulární aparát), ale také v končetinách, a dokonce i v žaludku. 

Nesoulad v přijímaných signálech má bohužel za následek řadů nepříjemných projevů, především žaludeční nevolnost a zvracení, po němž ovšem nepřichází úleva. K symptomům se může přidat i závrať, bolest hlavy, studený pot a nadměrná tvorba slin. Současná věda zatím netuší, proč se kinetóza projevuje právě takto. Zajímavé vysvětlení však nabízí například tzv. teorie Treismanové: Podle ní je kolize informací v mozku signálem otravy, přičemž organismus se snaží toxinů zbavit zvracením. 

Řidiči jsou v klidu

Ačkoliv se vědci zabývají kinetózou dlouhá desetiletí, stále si nejsou jisti všemi jejími aspekty ani neznají přesná pravidla, podle nichž některé lidi trápí a jiné nikoliv. 

Víme například, že nemocí z pohybu netrpí kojenci, zatímco batolata sužuje nevolnost při jízdě autem velmi často. Podle jednoho z možných vysvětlení nevnímá několikaměsíční dítě nesoulad mezi polohou sebe sama a okolím – kdežto batole už chápe, že pokud se pohybuje, mají adekvátně „reagovat“ předměty kolem něj. 

Ví se také, že nevolnost netrápí řidiče automobilů. Důvod tkví zřejmě v tom, že se sami cítí být „hybateli“ vozu. Úplnou jistotu však u žádného z uvedených objasnění nemáme. 

Nejezděte na velbloudech

Chcete-li se kinetóze vyhnout, jednoduše zavřete oči – upozadíte tím jeden zdroj zmatečných informací a nevolnost se zmírní. Také proto se nám nedělá tolik špatně při cestování v noci. Má to však háček: U někoho přetrvávají potíže i několik hodin, přestože dávno dorazil do cíle. A věrohodné vysvětlení opět chybí. 

Ani příliš houpavá jízda cestovatelům nesvědčí. Je totiž dokázáno, že při kývání hlavy zepředu dozadu – tedy jako kdybyste seděli na velbloudovi – vzniká kinetóza mnohem častěji (v některých jazycích se jí ostatně přezdívá velbloudí či sloní nemoc). Pokud se však kýváte ze strany na stranu, vaše tělo ani zdaleka tolik netrpí. 

Mořská nemoc

Některé skupiny lidí jsou vůči kinetóze odolnější – například sportovci nebo již zmínění řidiči. Naproti tomu nejvíc nemoc sužuje děti ve věku od dvou do dvanácti let a náchylnější jsou k ní ženy v době menstruace. Vnímavější jsou také jedinci trpící migrénou či osoby citlivější k vůním a pachům. Stejně zvláštní je fakt, že pokud trpíte kinetózou v autě, nemusí vám vadit cestování letadlem či vlakem. Nejspolehlivějším „spouštěčem“ nemoci z pohybu je každopádně loď: Na její palubě se nevolnosti nevyhne téměř nikdo.