Kdo vedl armády do první světové války? Joffre, Douglas a Januškevič

Zachránce Francie

V čele jedné z nejsilnějších armád světa stál na počátku světového konfliktu Joseph Joffre (1852–1931). Jednalo se o zkušeného veterána, který bojoval v předchozích válkách s Pruskem a později s Čínou. Kromě toho měl za sebou i velmi pestrou službu v koloniích. 

Generálskou hodnost získal v roce 1901. O deset let později došlo k reorganizaci vrchního velení francouzské armády a pozice náčelníka štábu se chopil právě Joffre. Po nástupu nové levicové vlády v roce 1914 však mělo dojít k jeho nahrazení. Noví představitelé státu nesouhlasili s tím, aby vrchní velitel neměl žádné dřívější zkušenosti s velením armádám či prací generálního štábu. Dříve, než ho stačili odvolat, ale vypukla první světová válka.

Již na začátku německého útoku dokázal relativně dobře předvídat plány útočníka. Jednal velmi rázně a neváhal zbavovat funkce neúspěšné generály. Na uvolněné pozice dosazoval „své“ lidi, což významně posílilo jeho vliv uvnitř armády. Joffre vynikal osobní statečností a ochotou pohybovat se téměř na frontové linii ve snaze získat co nejlepší přehled o situaci, a aby mohl co nejpružněji reagovat na aktuální dění. Obecně byl ale vždy považován za lepšího logistika než stratéga. Velmi dobře dokázal přeskupit ustupující síly a značně napomohl vítězství na Marně koncem léta 1914. 

K jeho dalšímu mocenskému vzestupu došlo v prosinci 1915, kdy jej jmenovali generalissimem. Pod jeho velení ale nespadaly jednotky dislokované v Africe. Osudné se mu nakonec staly jeho snahy politikařit a uzurpovat pro sebe stále větší moc. V důsledku toho byl koncem roku 1916 sice povýšen na maršála, avšak prakticky přišel o naprostou většinu pravomocí. Na jaře 1917 se ještě účastnil mise do USA, ale jeho vliv i nadále klesal. Přesto dodnes zůstává jednou z nejvýraznějších francouzských osobností první světové války. (foto: Wikimedia Commons, Library Company of Philadelphia, PDM 1.0)

Půl roku v čele

Odlišnou kariérou oproti zde zmíněným mužům si prošel generál Charles Douglas (1850–1914). Rodák z Jižní Afriky nestudoval na vojenské akademii, své vzdělání získal na soukromých institucích a v 19 letech nastoupil k armádě v hodnosti pouhého praporčíka. Na druhou stranu se účastnil obdivuhodného množství různých konfliktů. Poprvé se dostal do boje během druhé anglo-afghánské války (1878–1880). Mimo to absolvoval velmi pestrou službu v koloniích, takže rychle stoupal po kariérním žebříčku – generálské hodnosti dosáhl v roce 1900.

V dubnu 1914 se chopil funkce náčelníka generálního štábu britského impéria. Tou dobou se sice mohl opírat o velmi bohaté zkušenosti z celé řady válek, na 
druhou stranu většinu času strávil mimo Evropu a neměl formální vojenské vzdělání. Kvůli tomu byl také absolutně nepřipraven na vedení své země do největšího konfliktu, jaký do té doby zažila. Řadu svých kompetencí proto předal ministru války a snažil se doplnit si nezbytné znalosti, kombinace studia a pracovních povinností jej ale stály čím dál více sil. Zemřel 25. října 1914 ve věku 64 let následkem naprostého vypětí a přepracování. (foto: Imperial War Museums, IWM Non Commercial Licence)

Protekční velitel?

Mezi vůbec nejmladší velitele generálního štábu patřil Nikolaj Nikolajevič Januškevič (1868–1918, na snímku vpravo). Koncem 80. let 19. století vystudoval školu pro důstojníky dělostřelectva a následně prošel řadou velitelských pozic jak u bojových, tak u štábních útvarů. Krátce před vypuknutím války se stal profesorem na akademii generálního štábu a zároveň se chopil i významného postu na ministerstvu války. V březnu 1914 byl jmenován náčelníkem generálního štábu a na samém počátku konfliktu i náčelníkem štábu vrchního velitele carské armády, velkovévody Nikolaje Romanova.

Jeho jmenování však dodnes budí značné pochyby. Měl totiž jen minimální zkušenosti z praxe, přičemž nejvyšší funkci, kterou u bojové jednotky dosud vykonával, byl velitel roty. Z toho důvodu mnozí historici tvrdí, že za svůj nástup vděčil protekci či snaze dosadit někoho loajálního, kdo by své spolupracovníky nemohl ohrozit. Na druhou stranu se ale jednalo o velmi schopného úředníka s mimořádnými zkušenostmi v oblasti zásobování. V tomto ohledu měl dokonce vliv na formování celé ruské doktríny. 

V průběhu roku 1915 se podílel na divokých pogromech a deportacích Židů, muslimů a Němců na Sibiř. Ve své funkci setrval až do září 1915, kdy se sám car ujal funkce vrchního velitele armády. Poté Januškevič nadále sloužil pod velkovévodou Nikolajem. Z aktivní služby odešel až po únorové revoluci (březen 1917). Na počátku roku 1918 byl zatčen a měl být poslán do Petrohradu. Tam už ale nedorazil, protože ho po cestě zabili muži, kteří jej měli hlídat. (foto: Wikimedia Commons, PDM 1.0)