Kdo byl skutečný Hamlet: Příběh dánského kralevice sahá až do časů Vikingů
Boj o moc, vražda, pomsta, láska a smrt. Shakespearův Hamlet představuje dokonale vystavěný příběh, který od počátku oslovoval publikum. Obsahuje totiž osvědčené motivy, jejichž kořeny sahají až do časů Vikingů
Počátek 17. století, Londýn. William Shakespeare právě dokončil tragédii Hamlet, pojednávající o cestě mladého následníka dánského trůnu za pomstou otcovy vraždy. Jde o jedno z vrcholných děl alžbětinské dramatické tvorby a stejně jako jiné hry slavného autora si uchovává nadčasovost. Ostatně hlavní osa příběhu byla nadčasová již v době, kdy se s ní Shakespeare seznámil. Podobně jako u dalších jeho her ani v případě Hamleta totiž nejde o vlastní invenci, nýbrž o využití staršího motivu. Děj nás přenáší do bouřlivého období 10. a 11. století, kdy vody brázdily štíhlé vikingské lodě a na souši se rodila velká středověká království.
Vikingští bratři
Historické pozadí dávalo dramatům větší váhu a důvěryhodnost. Pro zmíněnou tragédii posloužila Shakespearovi severská legenda o princi Amlethovi, kterou koncem 12. století latinsky zaznamenal dánský duchovní učenec a dějepisec Saxo Grammaticus ve svém obsáhlém díle Gesta Danorum neboli „činy Dánů“. V první části kroniky, vycházející z ústní tradice a zahrnující severské mýty, vypráví příběh o jutském princi Amlethovi, jenž touží pomstít smrt svého otce.
Saxo předkládá následující děj: Jutsku kdysi vládl král, který měl dva syny – Horvendilla a Fenga. Starší Horvendill se vrátil z úspěšné vikingské výpravy do Norska, během níž zabil tamního krále. Na zpáteční cestě se oženil s dcerou vládce Dánů, která mu záhy porodila syna Amletha. Mladší Feng však na bratrovy úspěchy žárlil a zavraždil ho, načež přesvědčil dánskou princeznu, aby si ho vzala.
Shodné zápletky
Úvodní motiv se tedy s dějem Hamleta prakticky shoduje a paralely nacházíme i v dalších událostech. Amleth se obává o svůj život a začne předstírat slabomyslnost. Zároveň však díky vlastní chytrosti unikne nástrahám, jež mu král Feng strojí. Když ovšem zabije slídila ukrytého v matčině pokoji, Feng se utvrdí v podezření, že Amleth vše pouze hraje. Aby se ho zbavil, vyšle jej v doprovodu dvou společníků do Anglie s tajným dopisem, jenže princ jeho text pozmění. Popraveni jsou tak jeho průvodci, stejně jako v Shakespearově verzi. Podobně překvapivě se shodují i další zápletky tragédie, a výrazná inspirace je tudíž zřejmá.
Starší než Ragnar
Amlethův příběh se odehrává v době, kdy hranice středověkých států teprve vznikaly. Když Saxo popisuje Anglii a Dánsko, používá terminologii období, v němž sám žil. Jeho vyprávění však nepochybně odkazuje na mnohem starší věk, nejpravděpodobněji na 8. století, kdy dánské království neexistovalo.
TIP: Výpůjčky anglického barda: Byl William Shakespeare pouhým plagiátorem?
Kam tedy Amletha zařadit? Jistě postačí zmínit, že se Grammaticus stal rovněž zdrojem příběhů o legendárním severském králi Ragnaru Lodbrokovi, v současnosti známému díky seriálu Vikingové. Historicita vikingského hrdiny není jednoznačná, avšak pokud skutečně žil, pak v 9. století. Jeho synové totiž k doloženým postavám již patří a náležejí právě do devátého věku. Kronikář Saxo se snaží držet chronologické linie a Amleth se vyskytuje o hodně dřív než Ragnar. Jeho příběh je zřejmě daleko starší.
Historický Amleth?
Těžko dnes rozhodneme, zda nějaký Amleth skutečně existoval. Mohl se jmenovat jinak a jeho osudy mohou odrážet severské mýty, organicky propojené s úlomky reálných událostí dějin. Přece jen, čteme-li mezi řádky, vyvstává před námi uvěřitelný obraz z bouřlivého temného věku. Tehdy se rodila nová Evropa, Vikingové začínali podnikat své nájezdy nahánějící hrůzu a k barbarským národům si nacházela cestičky víra Kristova. Kdo by v tom hledal shakespearovskou tragédii…
Záhada Hamletova jména
Pojmenování své slavné postavy si Shakespeare nevymyslel, pouze jej převzal. Již dřív, patrně roku 1587, vznikla divadelní hra Ur-Hamlet, jejíž autorství se připisuje Thomasi Kydovi. Inspirací se pro ni stal francouzský překlad Saxova vyprávění o Amlethovi z roku 1570.
Ještě o něco starší a také stručnější verze příběhu se objevuje v latinsky psané Chronicon Lethrense z 12. století, která líčí legendární osudy předkřesťanských králů Dánska a kde pozdější Hamlet vystupuje jako Amblothae Jutský. Pod jménem Amlódi figuruje postava v Mladší Eddě Snorriho Sturlusona, jenž ji zaznamenal spolu s dalšími severskými mytickými příběhy kolem roku 1220.
Původním zdrojem má být staroislandská báseň, která se nedochovala. Jenže poslední výzkumy jdou ještě dál a nabízejí překvapivé závěry: Hamletovy kořeny mohou sahat až k irským hrdinským eposům Ulsterského cyklu.