Karel Filip Schwarzenberg: Vojevůdce a diplomat ve službách Habsburků

Rakouská armáda byla jedním z nejvytrvalejších Napoleonových protivníků. Byla to ostatně ona, kdo jej roku 1809 u Aspern a Esslingu poprvé porazil v přímé bitvě. Důkazem významu rakouského císařství byl i fakt, že vrchním velitelem koalice se stal roka 1813 rakouský šlechtic kníže Karel Filip Schwarzenberg (1771–1820).

Pán na Orlíku v čele spojenců 

Potomek slavného šlechtického rodu byl k vojenské kariéře předurčen svým druhorozenectvím. Když se poprvé ocitnul ve válce, bylo mu pouhých 17 let. Seznámil se tehdy i s proslulým generálem Laudonem. V revolučních válkách bojoval v rakouském jezdectvu a v roce 1801 byl poprvé pověřen zastávat diplomatický post. Do generálské hodnosti byl povýšen roku 1809. Dočasné sblížení Rakouska s Francií po bitvě u Wagramu jej zavedlo do Paříže a nakonec i do postavení velitele rakouského sboru při invazi do Ruska roku 1812. Tento úkol nicméně neplnil s vnitřním nadšením.

Hvězdná chvíle pro knížete nastala následujícího roku, kdy byl jmenován vrchním velitelem koaliční armády. Tento post vyžadoval vedle vojevůdcovského nadání neméně diplomatického taktu, protože se do něj se svými názory vměšovali mnozí další generálové i korunované hlavy. Už roku 1817 byl však stižen mrtvicí. Zemřel stíhán zdravotními neduhy o tři roky později.