Karafiáty se vracejí: Dřívější květina proletariátu zažívá velký comeback
Rudý karafiát a k tomu větvička asparágu vyvolávají stejné asociace jako fronta na banány. Většina pamětníků nad touto květinou sice ohrnuje nos, přesto v posledních dvou letech slaví velký návrat
Karafiáty tvořily typické zátiší většiny totalitních kanceláří 8. března na Mezinárodní den žen. Svátek, na němž si komunisté dávali obzvlášť záležet, však spíš než oslavu ženství znamenal důvod k pijatice. Mnohé dámy květinu ocenily, protože leckdy jinou za celý rok nedostaly.
Symbol čistoty a krve
Na plátnech starých mistrů představoval karafiát panenství a čistotu. O několik století později se stal symbolem komunistické strany. Rudý květ navíc značil prolitou krev dělníků. Provázel nebožtíky v krematoriu, nechyběl na stole při plánování pětiletky ani při politických „objímačkách“. Karafiát měl zkrátka všechny předpoklady být květinou proletariátu. Stál pár korun, nebyl náročný na pěstování a dlouho vydržel. V květinářství navíc nebyla zrovna bohatá nabídka.
Po revoluci pak karafiát téměř vymizel, ačkoliv jde o takřka dokonalou květinu. Pyšní se výraznými barvami a ve váze vydrží až tři týdny. Jeho cesta zpět na výsluní mezi růže a tulipány však nebyla jednoduchá. Pro některé má stále punc něčeho laciného, co evokuje dobu temna, jiní ho naopak považují za nádherný doplněk interiéru ve váze. Karafiáty tak pomalu hlásí „comeback“, a to zejména díky mladé generaci, u níž žádné negativní vzpomínky ani emoce nevyvolávají. Dnes se dovážejí letecky především z Kolumbie či Španělska, ale pěstují se i u nás, přestože už nikoliv po statisících jako dřív.
Klatovské skvosty
Klatovy se staly městem zrodu vzácného karafiátu a pěstují se tam už od konce napoleonských válek. Díky své kráse prosluly i ve světě, kde získávají různá ocenění. A milovníkům květin se uchytily i na Sibiři nebo na Fidži.
TIP: Žízeň v dobách socialismu: Slavné československé nealko nápoje
Petr Pošefka je jedním z devíti pěstitelů klatovského karafiátu u nás a jako předseda jejich spolku také tím nejvášnivějším. Závan socialismu ze zmíněných květin nikdy necítil. Naopak ty klatovské voní po hřebíčku. Kromě nedostižné modré hrají všemi barvami a za 40 let se panu Pošefkovi podařilo vyšlechtit pět úplně nových odstínů. Zvláštní typ karafiátu představuje „babička“: Mění totiž barvu, a když odkvétá, tak šediví. Klatovské karafiáty navíc opyluje pouze čmelák. Čekání na novou odrůdu pak trvá minimálně sedm let.
