Kanárský ostrov Lanzarote: Ostrov živého ohně

Ze sedmi hlavních Kanárských ostrovů ležících v Atlantickém oceánu jsou turistům nejvíce známé čtyři nejvýchodnější – Tenerife, Gran Canaria, Fuerteventura a Lanzarote. Poslední jmenovaný je společně se sousedním ostrůvkem La Graciosa nejsevernějším i nejvýchodnějším bodem souostroví. Společně s Fuerteventurou se pak nacházejí nejblíže africkému pobřeží.

Gejzíry a vulkanický gril

V roce 1730 se na Lanzarote probudil spící vulkán a série erupcí měnila tvář ostrova až do roku 1824. Dnes viditelná podoba jihozápadní části ostrova se tedy utvořila v poměrně nedávné době, kdy zde mimo jiné vzniklo pohoří s názvem Montañas del Fuego (Ohňové hory). Pohoří je součástí národního parku Timanfaya, kde vulkanická činnost dosud neusnula. Pod ztvrdlou slupkou ostrova pulzuje žhavé magma. Jako živý důkaz slouží několik vrtů na kopci v centrální části národního parku. Zdejší správci vám ochotně předvedou, co podzemní žár dokáže. Do vrtů nalijí vodu, která se po malé chvilce přemění v páru a pod obrovským tlakem vytryskne ve formě gejzíru.

Nedaleko odtud můžete pozorovat další důkaz stále živé sopečné činnosti, když do několik desítek centimetrů hluboké jámy správci vhodí trochu sena. To během chvíle vzplane. Ukázky vulkanické činnosti jsou završeny velmi prozaickým zařízením. Poblíž již popsaných míst je totiž postavena restaurace, která využívá teplo z vykopané „tepelné studny“. V sálající díře zdejší kuchař griluje pokrmy, které následně podává návštěvníkům.

Jako ve vesmíru

Po zaplacení vstupného do parku na vás u již zmíněné restaurace čeká autobus, jenž s návštěvníky podniká okružní jízdu. Jakýkoli samostatný pohyb je totiž v národním parku zakázán, takže jedině prostřednictvím hromadného dopravního prostředku můžete neobyčejná místa spatřit na vlastní oči. Při projížďce po úzké cestě se kolem vás rozprostírají nádherně zbarvená lávová pole, ústí lávových jeskyní a dokonce i malá poušť. Vše vypadá velmi působivě, jistě i proto, že jde z větší části o nedávno vyvrženou a ne tisíciletími zvětralou lávu.

Mezi roky 1730 a 1736 zde vzniklo více než sto sopek na ploše více než 50 km². Je jasné, že část ostrova byla tehdy naprosto zdevastována a pod vulkanickým příkrovem skončilo také několik vesnic. Život se sem ale později alespoň nakrátko vrátil. V oblasti vulkánů a sopečných hor se totiž natáčel film Planeta opic. Tvůrci snímku usoudili, že nezvyklá krajina se ideálně přibližuje jejich požadavkům na „nezemské“ prostředí.

Podzemní paleta

Na místech, kde v 18. století proudila vřelá láva do Atlantického oceánu, vzniklo později několik sopečných jeskyň. V severní části ostrova, nedaleko města Punta de las Mujeres, leží v těsné blízkosti vedle sebe dvě zajímavá místa – Jameos del Agua a Cueva de los Verdes. V Jameos del Agua se propadla část stropu někdejší jeskyně a vzniklo tak jakési přírodní koupaliště s mořskou vodou. Nad jeskyní se nachází muzeum vulkanologie, jehož návštěva vám objasní spoustu otázek týkajících se nejen vzniku Kanárských ostrovů, ale i téměř všeho, co s vulkanickou činností obecně souvisí.

Druhá jeskyně, Cueva de los Verdes, je snad ještě zajímavější. Dostanete se sem s průvodcem, který mluví španělsky a anglicky, ukáže vám lávové krápníky různých barev a tunely. Hra barev a odstínů je v sopečném podzemí úchvatná.

Smaragdy, olivíny a sůl

El Golfo je další místo, které byste si neměli nechat ujít. Nachází se v západní části ostrova, asi osm kilometrů od Yaize, ve stejnojmenné rybářské vísce El Golfo. Jde o smaragdové jezírko, které je obklopeno ostře ohraničenými sopečnými skálami, zbarvenými do černa a červena. K tomu připočtěte kontrast modré oblohy, moře a bílých vln a musí vám vyjít, že návštěva tohoto kouzelného místa ve vás zanechá hluboký zážitek.

Jezírko vzniklo opět vulkanickou činností po roce 1730 a leží na dně bývalého kráteru. Zelená barva je způsobena ve vodě žijícími mořskými řasami a bakteriemi. V okolí můžete spatřit k zemi skloněné lidi, kteří po něčem usilovně pátrají. Hledají polodrahokam olivín, který lze objevit také u nás – v okolí Semil a v dalších oblastech Českého středohoří. Také u El Golfa tedy stále můžete olivíny najít. Pokud nebudete mít štěstí, můžete si alespoň na samoobslužných stolcích vybrat a za pár eur koupit olivínové koule.
Zhruba pět kilometrů jižně od El Golfa jsou solné plantáže. Zdejší obyvatelé dříve pomocí soli uchovávali maso. Nutnost získávat sůl z mořské vody sice s nástupem ledniček pominula, ale solná pole dosud fungují.

Kaktusová zahrada a víno

Podobu vulkanického Lanzarote formovala příroda, ale v posledních letech do jejího díla zasahují také lidé. Někdy jsou jejich činy ku prospěchu celého regionu, jako v případě

Césara Manriqueho. Novodobý umělec zanechal na ostrově mnoho svých děl a rovněž se zasloužil o výstavbu úchvatné kaktusové zahrady, Jardín de Cactus. Najdete ji nedaleko městečka Guatiza a v ní těžko uvěřitelných 10 000 druhů kaktusů. Zahrada byla založena roku 1973 v místech, odkud byl vytěžen úrodný sopečný popel. Představuje nejen kaktusy z Kanárských ostrovů, ale také z Madagaskaru či Ameriky.

TIP: Utopený svět: První evropská podvodní galerie u ostrova Lanzarote

I bez cizokrajných rostlin by ovšem ostrov stál za návštěvu. Je velmi proměnlivý a každá jeho část vypadá úplně jinak. Téměř tady neprší, ale přesto se zde daří pěstovat vinnou révu. Zdejší obyvatelé ovšem našli způsob, jak se obejít bez pravidelných srážek. Až do úrovně úrodné půdy vykopou díru, kolem do půlkruhu postaví zídku a kolem přisypou porézní půdu. Rostlinka je tak chráněna před větry zároveň se okolo zadržuje vlhkost. Sami se můžete přesvědčit, že zdejší vína jsou opravdu dobrá. Je z nich cítit žár a příchuť lávy, která vám bude bezesporu připomínat tento ostrov živého ohně.