Kamenný portál Orlických hor: Na cestě za romantikou Zemské brány
Jako „zemská brána“ jsou obvykle označovány protáhlé mezihorské sníženiny nebo výrazné údolní úseky, oddělující, či naopak spojující, dvě poněkud odlišné oblasti. Jednu z nejpůvabnějších zemských bran najdete v Orlických horách
Ze všech „bran“ nacházejících se na území naší republiky, vešla do zeměpisného názvosloví především Moravská brána, tvořící předěl mezi Českou vysočinou a Karpatskou soustavou. Ta je ale jen jedním z mnoha takto pojmenovaných útvarů.
Čertovská práce
Moravská brána je využívána zejména komunikačně, protože jí prochází frekventovaná silnice a železniční trať na Ostravsko. Také Česká brána, často uváděná latinským názvem Porta Bohemica, je odedávna využívanou spojnicí Prahy s českým severem a přilehlým Saskem. Labe v ní hlubokými zákrutami protíná členitou krajinu Českého středohoří.
Několika názvy – Zemská, Česká či Moravská brána – je pak uváděn i skalnatý úsek údolí Křetínky na Českomoravské vrchovině. K této romantické soutěsce, skryté v lesích mezi Letovicemi a hradem Svojanov, se váže dávná pověst o čertovi, který chtěl skalami zavalit cestu údolím a zabránit tak příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje z Moravy do Čech.
Půvab u Divoké Orlice
Snad nejpůvabnější Zemská brána se ukrývá při česko polské hranici na okraji CHKO Orlické hory. Tuto „divokou“ údolní partii s rulovými skalními útesy a balvanitým řečištěm vyhloubila Divoká Orlice. Snadný přístup je k ní od kamenného mostu pod chatou Čihák ze silnice mezi Bartošovicemi a Českými Petrovicemi, z opačné strany od Klášterce nad Orlicí vede údolím modře značená cesta.
Je sledována naučnou stezkou s informačními tabulemi a v zimě při větší sněhové nadílce ji brázdí lyžařské stopy. Na mnoha místech při ní minete poklidná a romantická zákoutí, chráněná v přírodní rezervaci Zemská brána.
Vzpomínky na Orlického Jánošíka
O pohnuté minulosti těchto míst svědčí i některá pojmenování, jako Pašerácká skála, Pašerácká lávka, Ledříčkova skála aj. Odlehlá soutěska kdysi bývala nejsnadnějším horským hraničním přechodem, kudy se pašovalo zboží (především sůl, cukerín, tabák a petrolej) z tehdejšího Pruska.
TIP: Mufloni v české přírodě aneb Turnaje rohatých tvrdohlavců
V té době zde „působil“ také zbojník Ledříček – dobrodružná a poněkud rozporuplná postava kláštereckých lesů. Podle lidových zkazek i dobových zápisů prý „bohatým bral a chudým dával“, proto byl často pasován na jakéhosi „Jánošíka Orlických hor“. Skrýval se v jeskyňce uprostřed mohutné skály, kam šplhal po vysoké jedli a kde při pronásledování prý přišel i o život.
