Jsou roboauta nebezpečná? Obyvatelé Silicon Valley nechtějí autonomní auta ve svých ulicích

Počítačová expertka Karen Brenchleyová se specializuje na trénink umělé inteligence. Dlouholetá obyvatelka Silicon Valley ovšem trpí záchvaty úzkosti pokaždé, když okolo jejího domu projede autonomní auto společnosti Waymo. Bývalá projektová manažerka firem Microsoft a Hewlett-Packard se ptá, jak mohou inženýři nechat robotické automobily křižovat poklidné ulice lemované stromy, zatímco se učí dělat rozhodnutí ve zlomku vteřiny, regulovat rychlost podle hustoty okolní dopravy nebo zpomalovat, když přes cestu přebíhají lidé z blízkého parku. 

Karen naléhá na svého muže – cenami ověnčeného spisovatele sci-fi, který sám neřídí –, aby si na kolo bral svítivou cyklistickou bundu, která zaručí, že ho autonomní auta v dopravním chaosu vždycky „uvidí“. Nejde o to, že by Karen nerozuměla technologii. Problém je, že jí rozumí až příliš dobře a ví, s kolika chybami se musí nově nastupující technika vyrovnávat. „V dlouhodobém horizontu nejsem skeptická,“ vysvětluje Brenchleyová, která v Silicon Valley strávila třicet let, „jen nechci být pokusná krysa. A nechci, aby se jí stal můj manžel.“

Řídíme opatrně

Karen a další lidé, kteří žijí ve stínu technologických gigantů, zosobňují zajímavý paradox Silicon Valley: Místní věří v sílu technologie a její schopnost měnit svět k lepšímu, nicméně jsou skeptičtí k roli, kterou by měla hrát v jejich osobních životech. A to se nejvíc projevuje na nesčetném množství robotických aut, jež se v posledních letech na tamních silnicích vyrojila. 

Někteří z rezidentů jsou přesvědčení, že technologie může fungovat v kontrolovaném prostředí, jakým jsou testovací polygony a uzavřené okruhy. Jenže aby software, který auta řídí, mohl pracovat bez chyb, musí se trénovat v situacích z reálného světa: odbočování proti předpisům, nepředvídatelní cyklisté, děti běhající po ulici. Podle některých obyvatel to způsobí hmatatelné problémy, narušení jejich životního rytmu, a možná i reálné nebezpečí. Bolestivě se to ukázalo loni v Arizoně, kdy robotické auto firmy Uber srazilo a zabilo chodce. 

Mluvčí společnosti Waymo Alexis Georgesonová ujišťuje, že eliminace rizik představuje pro firmu nejvyšší prioritu a jejich technologie má naopak za cíl udělat ulice bezpečnější. Zaměstnanci společnosti a jejich rodiny žijí ve stejné oblasti, kde se nová auta testují. Navíc Waymo pořádá osvětové přednášky. „Naše vozidla jsou programována tak, aby řídila velmi opatrně,“ uvádí mluvčí.

Jako hlemýždi

Lidé ze Silicon Valley mohou být vůči autonomním vozům nejvíc skeptičtí právě proto, že vědí, jak technologie funguje a jaký risk s sebou nese. Rodiče – zaměstnanci velkých technologických firem – podstatně omezují čas, který jejich děti smějí trávit u televize nebo počítače. Někteří ředitelé nikdy nenechají manželky či dcery jezdit samotné ve sdílených autech. Jiní zase svým ratolestem zakázali sociální sítě. 

Tentýž druh skepticismu nyní zachvátil ulice Silicon Valley. Usedlíci chodí na setkání s občany a vyjadřují obavy o svou bezpečnost, ačkoliv robotická auta mají stále řidiče, který v případě nebezpečí převezme řízení. George Azzari strávil pět let doslova na prahu společnosti Waymo ve čtvrti Mountain View. Podle jeho slov způsobovala autonomní firemní vozidla během dopravní špičky v ulici u jeho domu kolaps. „Vždycky jsem najel do vláčku aut, která se vracela na základnu čtyřicítkou. A žádná šance je objet,“ vysvětluje 39letý Azzari, jenž se nyní živí jako hlavní technický inženýr start-upu Atlas AI v Palo Altu. „Když jedu kolem těchhle věcí, dávám si vážně pozor. Buď natvrdo brzdím, nebo je míjím extrémně opatrně.“

Přehlídka technických hvězd

Technologické firmy považují automatizaci za všelék na prohlubující se problémy západního světa – stárnutí populace, dopravní zácpy i znečištění. Má napravit hlubokou závislost Spojených států na autech a výrazně omezit nebo ideálně zcela vymazat nebezpečí plynoucí z řízení. Na tvrzení, že autonomní vozy představují jen další sci-fi hračku, šéfové firem odpovídají, že jde o nevyhnutelný evoluční krok na cestě, jež udělá z klasicky řízeného auta sentimentální záležitost na úrovni koňské bryčky. 

Kalifornie udělila povolení k testování roboaut 63 společnostem, mezi nimiž nechybějí „těžké váhy“ Silicon Valley: Lyft, Tesla, Waymo vlastněné Alphabetem (tedy Googlem), Cruise od General Motors či Argo AI propojené s Fordem, případně start-upy jako Aurora a Zoox. Společnosti své vozy vybavují komplexními systémy čidel a senzorů, radary a kamerami. Automobily často nesou na střeše v plastovém kokonu lidar, který mapuje terén pomocí laserových paprsků. Většinou jde o malá SUV či dodávky, jež startují a zastavují podle tempa okolní dopravy – což donedávna dokázal jen člověk. Nicméně za volantem stále sedí šoféři, schopní kdykoliv převzít kontrolu. Většina testů se odehrává v uzavřených maketách měst, které však jen stěží mohou simulovat život „tam venku“. Ulice měst jsou podle technologických firem pro vývoj vozidel naprosto klíčové. 

Pokusní králíci

Roboauta se tedy valí nejen ulicemi Silicon Valley, které se stalo „pokusným králíkem“, nýbrž i dalšími městy Nevady, Arizony a Pensylvánie, aby do systému přibyla data z prostředí s rozmanitějším počasím, stavem silnic a kulturou řidičů. Silicon Valley – se svými nízkými luxusními bungalovy a uličkami lemovanými řadami stromů, kde se na kolech a skateboardech prohánějí děti inženýrů z vyšší třídy – však zůstává nejvíc testovanou oblastí. 

Někteří z místních nové technologie obhajují, nebo je minimálně neřeší. Mnozí z nich si je rychle osvojují, jak dokazuje nemálo elektroautomobilů Tesla, které oblastí křižují. Navíc řada komunit, kde se testování provádí, zatím nezaznamenala žádný problém ani nehodu. 

Brad Templeton žije ve čtvrti Sunnyvale, v epicentru testovacích jízd, a často autonomní vozidla vidí na silnici. Sám před deseti lety pracoval na jejich projektu v Googlu a podobně jako většina expertů souhlasí, že jsou zkoušky v reálných situacích nutné. Podle něj lze malé množství nehod akceptovat, pokud se tím zaručí, že se bezpečnost globálně zvýší. Situaci přirovnává k americkým teenagerům, kteří se učí řídit: „Necháváme náctileté řídit, i když to znamená ohromný risk. Jde totiž o jediný způsob, jak z nich po čase udělat opatrné řidiče středního věku. Díky pár stovkám autonomních aut, která tu teď testujeme, získáme v budoucnu miliony bezpečných vozidel.“ 

Pouhá honba za penězi?

Na druhé straně barikády stojí 85letý John Joss, který je přesvědčen, že mají robotičtí šoféři k vyzrálosti daleko. „Buď řídí jako důchodci, nebo sedmnáctiletí, kteří skoro nikdy za volantem neseděli,“ tvrdí. Podle něj dala tato auta v jeho čtvrti Mountain View vzniknout více otázkám než jistotám. Udává příklady: V jednom případě jel vůz společnosti Waymo na silnici omezené čtyřicítkou rychlostí pouhých 15 km/h, což způsobilo vznik dlouhé kolony, neschopné na úzké cestě předjet. Jindy zas auto Waymo vyvolalo kolaps na víceúrovňové křižovatce, protože nedokázalo zahnout do zatáčky, kam nevidělo. 

Joss pracoval jako redaktor a je si dobře vědom povahy zainteresovaných inženýrů: „Setkával jsem se a pracoval s ‚geeky‘ ve věku třiceti nebo čtyřiceti let a dělal s nimi rozhovory. A přestože v technické rovině velmi dobře rozumějí tomu, co dělají, ne vždy to znamená, že mají také ponětí o hlubších důsledcích své práce na celospolečenské úrovni.“ Další kritici pak testování vidí jako neskrývanou honbu za profitem, na jejímž konci stane první taxislužba bez řidičů. Místní obyvatelé ovšem nechtějí hrát v této válce roli bezmocných pěšáků. 

Jen přes mou mrtvolu

Analýza bezpečnostních hlášení v Kalifornii odhalila, že autonomní auta mají zvýšené riziko kolizí, jež zahrnuje jejich zadní část. Experti tvrdí, že na vině je chování, které se liší od vnímání řidičů jedoucích za nimi. Ti nedokážou rozhodování roboaut odhadnout a reagovat na náhlá prudká zastavení, jež přijdou vždy, když zmíněné vozy zaregistrují nebezpečí. 

Stížnosti obyvatel probublávají nejen na on-line fórech, ale často také na setkáních, která pravidelně pořádají místní radnice. Argumenty znějí, že Waymo a jiné firmy neposkytují veřejnosti dostatek informací o způsobu, jakým své vozy testují, a jejich tvrzení o maximální bezpečnosti nelze nijak nezávisle ověřit. Třenice vyvrcholily v Palo Altu, kde Waymo uspořádalo přednášku o svých aktivitách. Jeden z občanů se podle lokálních novin nechal slyšet: „Vezmeme radnici útokem, pokud k nám tyhle auta přijedou.“ Další se domáhal odpovědi na otázku, zda jejich data někdo nezávisle ověřuje. 

Miliardy kilometrů

Waymo se brání aktuálními reporty, podle nichž jeho vozy dosud ujely na uzavřených komunikacích na 10 miliard kilometrů. Zpráva ze září 2018 konstatuje, že mají na kontě dalších 10 milionů kilometrů na reálných silnicích. K tomu firma zveřejnila výsledek detailní bezpečnostní prověrky svých dopravních prostředků a návody pro záchranáře, jak s nimi pracovat v případě nehody. 

TIP: Na olympijských hrách v Tokiu 2020 budou sportovce vozit autonomní kabiny

Některým kritikům to však nestačí. Karen Brenchleyová se dožaduje většího množství veřejně přístupných dat z testování a také chce firmy přimět, aby se zamyslely nad tím, co dělají. Prý by si měly vzít si k srdci sci-fi literaturu a být si vědomy dopadu vynálezů, jež se mohou lehce vymknout kontrole. Podle ní „je příliš brzy. Jsou moc vzrušení, honí se za duhou. A já prostě nechci, aby jejich auta jezdila po mé ulici“.