Jen pár kroků k dokonalosti: Německý tank Panther na bojišti (4)
Často se o něm mluví jako o nejlepším tanku druhé světové války: PzKpfw V Panther jistě představoval moderní konstrukci s řadou vynikajících prvků. Zároveň jej ale trápily technické problémy a v závěru konfliktu doplácel také na celkově se zhoršující kondici Wehrmachtu. Jak si tedy vedl na bojišti a co o něm soudili spojenečtí vojáci?
Širšího nasazení se PzKpfw V Pnather dočkal na západní frontě, kde bojoval již od spojeneckého vylodění v Normandii. Nasadily je tam nejdříve dvě jednotky: I. prapor tankového pluku SS 12 a I. prapor tankového pluku 6. Další čtyři prapory vybavené panthery se pak na bojiště dostaly v průběhu června nebo začátkem července. O jejich výkonech pak Guderian v rámci své zprávy napsal, že společně s PzKpfw IV a VI se osvědčily, nicméně jsou náchylné k rychlému vyhoření.
Předchozí části:
Životnost motorů výrazně přesahovala výdrž neustále problémových koncových převodů a úchyty pro takzvané Schürzen měly být zesíleny, neboť se často stávalo, že se ocelové pláty tohoto přídavného pancéřování v hustých živých plotech zachytily a utrhly.
Zničeny vlastní posádkou
Do 8. července 1944 odepsali Němci v Normandii v důsledku střetů s nepřítelem celkem 112 pantherů a je velmi zajímavé, že do konce měsíce se toto číslo zvýšilo jen asi o 20 dalších vozidel. Britové podobně jako v Itálii zničené panthery analyzovali a zjistili, že z 82 strojů vyřadila 36 protitanková munice, sedm padlo za oběť kumulativní munici a sedm dělostřelectvu, osm šlo na vrub letectvu, šest strojů zničila jejich vlastní osádka, tři zůstaly opuštěny a u 15 se příčinu nepodařilo zjistit.
V průběhu dalších bojů pak výrazně narůstal počet pantherů, které buď opustili nebo odpálili sami němečtí tankisté. Kvůli neustále se zhoršující situaci Německa a spojenecké převaze na zemi i ve vzduchu navíc během podzimu 1944 docházelo stále častěji k nasazování velmi omezených počtů pantherů na dlouhých úsecích fronty, přičemž se tyto stroje následně stávaly snadnou obětí angloamerických letců nebo větších skupin spojeneckých tanků.
Když chybí benzin
Teprve německá ofenziva v Ardenách přinesla znovu velkou koncentraci obrněnců do několika hlavních útočných směrů, jako tomu bylo v dobách útoku na Francii či invaze do SSSR. Den před zahájením operace Wacht am Rhein se na západní frontě nacházelo 471 pantherů, z nichž 336 bylo provozuschopných, akce se ale zúčastnila jen část nich – ztráty přitom byly značné.
Po selhání navazující operace Nordwind obrátilo německé velení svou pozornost znovu k východu, kam v únoru 1945 převelelo plných 271 pantherů, a na západě tak zůstalo jen pět praporů vyzbrojených těmito stroji. K 15. březnu 1945 tudíž přívalu amerických a britských tanků čelilo pouhých 117 pantherů, z čehož 49 bylo schopno provozu. Naproti tomu proti Rudé armádě stálo ke stejnému datu 740 pantherů, z nichž 361 mohli Němci reálně nasadit.
Do hořkého konce
Střední tanky PzKpfw V bojovaly až do posledních dnů druhé světové války. Účastnily se bojových operací skupiny armád Střed na území protektorátu Čechy a Morava, stejně jako střetů v okolí Berlína. V samotném hlavním městě třetí říše pak některé stroje, pro něž již nebyl dostatek pohonných hmot, posloužily jako statické opěrné body. Celkově se panthery osvědčily ve velkých tankových bitvách odehrávajících se převážně v otevřené krajině a při podpoře pěchoty.
Naopak v členitém lesnatém terénu a v městské zástavbě obvykle utrpěly značné ztráty, neboť musely čelit útokům vedeným proti jejich slabšímu bočnímu či týlovému pancéřování, navíc většinou z malé vzdálenosti. Jejich úspěšnost také silně závisela na kvalitě výcviku osádky. Došlo tak k paradoxní situaci: v počátcích nasazení pantherů zpravidla byli k dispozici zkušení a dobře vycvičení tankisté, jenže celkový výkon jednotek doplácel na vysokou poruchovost, obecně uspěchaný vývoj a nevyzrálost taktiky.
TIP: Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II
Naproti tomu v závěru války, kdy se již německým inženýrům podařilo odstranit většinu „panteřích“ dětských nemocí, se Panzerwaffe nedostávalo dostatečně kvalitních osádek a co hůř, fatálně vázla logistika, takže mnoho strojů muselo být zničeno kvůli nedostatku pohonných hmot nebo absenci vyprošťovacích čet a opravárenských kapacit. I přesto ale PzKpfw V Panther představoval pro každý spojenecký tank během celého průběhu války skutečně smrtícího soupeře. Podle jedné ze statistik totiž na zničení jediného panthera připadlo pět odepsaných obrněnců M4 Sherman nebo devět strojů T-34.
