Jen pár kroků k dokonalosti: Německý tank Panther na bojišti (1)
Často se o něm mluví jako o nejlepším tanku druhé světové války: PzKpfw V Panther jistě představoval moderní konstrukci s řadou vynikajících prvků. Zároveň jej ale trápily technické problémy a v závěru konfliktu doplácel také na celkově se zhoršující kondici Wehrmachtu. Jak si tedy vedl na bojišti a co o něm soudili spojenečtí vojáci?
Nástup sovětského středního tanku T-34 představoval pro Němce šok. Převyšoval totiž jejich standardní obrněnce PzKpfw IV Ausf. F1 a PzKpfw III Ausf. J pancéřováním i výzbrojí. Panzerwaffe reagovala ustavením zvláštní komise, která měla situaci na východní frontě důkladně zhodnotit a navrhnout patřičná řešení. Objevily se i návrhy „téčko“ okopírovat, jenže to Němcům nedovolovala nejen jejich hrdost, ale také nedostatek klíčových surovin, zejména hliníku.
Tigerův lehčí sourozenec
Nakonec se proto rozhodli pokračovat ve vývoji již rozpracovaného těžkého tanku (budoucí PzKpfw VI Tiger) a souběžně rozběhnout práce na lehčím obrněnci, který by disponoval všemi hlavními přednostmi T-34 – účinným skloněným pancéřováním, výkonným dlouhým kanonem a velkými pojezdovými koly.
Vývoj dostaly na starost firmy MAN a Daimler-Benz, které v lednu 1942 představily dřevěné modely, následně vypracovaly podrobné technické specifikace a již v květnu téhož roku komise rozhodla ve prospěch návrhu prvně jmenované společnosti. Ta obdržela pokyn urychleně zahájit výrobu a sériové tanky dodávat již od listopadu 1942. Později se měly do produkce zapojit i další továrny včetně poražené Daimler-Benz.
Problémová věž
Stanovený šibeniční termín se téměř podařilo dodržet, když první sériové panthery sjely z výrobní linky v lednu 1943. Následné zkoušky v Grafenwöhru a Kummersdorfu ale odhalily řadu vážných potíží. Jako problémová se ukázala věž – zejména systém jejího otáčení, dále motor Maybach HL230 P30, který byl nespolehlivý a velmi náchylný k samovznícení. Stejně tak převodovka vojáky při testech rozhodně nepřesvědčila. To vše museli konstruktéři řešit za pochodu, kdy sériová výroba dále běžela a navíc nabírala na intenzitě – nové stroje tak odcházely z výroby rovnou do opravárenských dílen.
Do poloviny června zařadila armáda do výzbroje pouhých 65 strojů a o stavu vývoje svědčí také fakt, že i generálplukovník Heinz Guderian v té době považoval panther za neodladěný a nevhodný k frontovému nasazení. I když šlo o uznávaného odborníka a koneckonců generálního inspektora tankových vojsk, nebylo to nic platné. Bojový křest tanku PzKpfw V Panther přišel ještě téhož léta.
Ohnivá předpremiéra
Prvními jednotkami, které dostaly panthery do výzbroje, se staly speciálně zformované tankové prapory 51 a 52. Ty byly pro potřeby operace Citadela podřízeny štábu tankového pluku 39 a podléhaly tankové brigádě 10, která se začlenila do elitní divize tankových granátníků Grossdeutschland. Každá rota disponovala čtyřmi četami po pěti pantherech a se dvěma štábními stroji tak čítala celkem 22 tanků PzKpfw V. Celý pluk (zvaný někdy podle svého velitele také von Lauchert) tedy měl úctyhodnou sílu 200 pantherů a čtyř vyprošťovacích vozidel. Jako celek ale neprošel dostatečným secvičením a také samotné osádky ještě nebyly stoprocentně připraveny a před bitvou například nestihly provést test radiostanic.
Pokračování: Jen pár kroků k dokonalosti: Německý tank Panther na bojišti (2)
Železniční transporty vezoucí oba prapory dorazily do zázemí fronty mezi 1. a 3. červencem a tankisté následně zahájili přesun po vlastní ose do místa soustředění u Tomarovky. Přitom Němci zažili první šok, neboť dva stroje jim kvůli vznícení motoru kompletně vyhořely už při vykládání z vagonů a dalších 20 pak po cestě postihly více či méně závažné technické problémy.
