Jazykovědma prozrazuje: Proč někomu sedáme na vějičku?
Sednout někomu na vějičku, znamená nechat se obelstít. Co ale představovala ona vějička?
Jistě jste se už někdy v životě nechali obelstít, jinak řečeno jste někomu sedli na vějičku. Ostatně když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, a tak není divu, že člověk sedne podvodníkovi na lep. Proč se však ve všech uvedených obrazných přirovnáních, odkazujících k chycení někoho do pasti, vyskytují zmínky o lapání ptáků, vějičkách a lepu?
Protože zmíněné fráze, používané dnes pouze v přeneseném smyslu, dřív doslova popisovaly běžnou praxi chytání ptáků na lepidlo. Začněme popořadě: Když se našim předkům zachtělo chytat ptáky, našli si vhodnou větvičku nebo proutek a potřeli je vrstvou přírodního lepidla. Pak už stačilo jen počkat, až ptáček přiletí a sedne na lep. Nikoliv náhodou zní „vějička“ podobně jako „větvička“: Jde opravdu o starší variantu dnešního výrazu. Když tedy někomu sednete na vějičku, jste jako ten ptáček, který si chtěl odpočinout na větvičce, a místo toho se chytil na lep.
Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.
