Jazykovědma prozrazuje: Kde se v češtině vzal tringelt, tuzér a dýško?
Dáváte v restauracích spropitné? Nebo dáváte přednost tringeltu, tuzéru či dýšku?
Za dobrou službu náleží spropitné neboli tringelt. Pokud jste se někdy nad prvním uvedeným pojmem zamysleli, jistě jste správně odhalili jeho původ: Jedná se doslova o peníze na propití. Coby ekvivalent používáme v češtině také německou výpůjčku „tringelt“ – má totiž stejnou stavbu jako „spropitné“, neboť jde o složeninu výrazů „trinken“ čili „pít“ a „Geld“ neboli „peníze“.
S dýškem je situace o něco složitější, tedy alespoň jazykově. Do češtiny se dostalo prostřednictvím francouzské fráze „à discrétion“, kterou lze přeložit „dle libosti“. V době módy francouzského dvora takto odpovídal poslíček na otázku zákazníka, kolik je za službu dlužen. Uvedenou replikou, počeštěnou nejdřív do podoby „diškrece“ a poté „dýško“, se mínilo, že má zákazník nabídnout drobnou odměnu podle libosti čili vlastní úvahy.
TIP: Jazykovědma prozrazuje: Kde se vzalo označení slečna?
Vedle tringeltu a dýška se v češtině objevuje i hovorový výraz tuzér. Cesta tuzéru byla ještě spletitější než v případě dýška. Slovo tuzér má svůj původ v latinském dulcis (sladký, lahodný) a dulcor (sladkost) a do češtiny se dostalo přes francouzštinu a němčinu (douceur, resp. Douceur). Naši předkové si pak ve výslovnosti (dusér) obměnili znělost souhlásek, a tuzér byl na světě.
Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.
