Jan Nepomucký: Z oddaného a pečlivého notáře uctívaným světcem
Jan Nepomucký prý zemřel při mučení, při kterém nevyzradil Václavovi IV. zpovědní tajemství královny Žofie. Žárlivý král měl totiž manželku podezírat z nevěry. Když se Jan nepodrobil vůli panovníka, za trest jej nechal zabít.
Jan se narodil někdy po roce 1340 v trhové vesnici Pomuk v západních Čechách, která patřila ke klášteru cisterciáků. Jeho otec byl váženým německým rychtářem, matka pravděpodobně Češka, protože Jan mluvil plynně oběma jazyky. V roce 1369 se stal veřejným notářem. Jak ukazují jeho zápisy, vedl si velmi pečlivě. Až pedantsky. Roku 1380 jej jmenovali farářem u sv. Havla na Starém Městě. Brzy poté se stal kanovníkem u sv. Jiljí.
Na vyhlášené Padovské univerzitě získal titul doktora práv. Po návratu pracoval coby kanovník na Vyšehradě a zastával post arcijáhna pražské diecéze. Jan z Pomuku se nikdy nestal knězem, protože by se musel vzdát notářství. Proto přijal jen nižší svěcení a zůstal klerikem. Arcibiskup si ho vážil pro jeho profesionalitu a znalost církevních zákonů. Proto si jej vyvolil za svou pravou ruku na místo generálního vikáře.
Mladí spojenci, staří nepřátelé
Král a Jan z Jenštejna byli z počátku přátelé, ale pak je rozdělilo papežské schizma. Král ponižuje pražského arcibiskupa a snaží se osekat církevní pravomoci, jak může. Arcibiskup se snažil uhájit svou pozici za pomoci Jana z Pomuku, řečeného doktor Johánek. Kdyby tak tušil, že za ni zaplatí vlastním životem!
Když roku 1393 po dalším střetu mezi Václavem a arcibiskupem dorazí králova družina k mostecké věži na Malé Straně, Jenštejn a jeho doprovod s úlekem zjišťují, že panovník je opilý a agresivní. Stačí jediná arcibiskupova poznámka a Václav se rozkřičí: „Tyto čtyři mi zatkněte!“ Ukazuje na Jenštejna a jeho nejbližší úředníky Johánka z Pomuku, Mikuláše Puchníka a Václava Knoblocha. Arcibiskup za pomoci svých panošů uteče z města.
TIP: Světec, který nepromluvil: Skutečně skrýval Jan Nepomucký tajemství královny?
Zbylé zajatce si Václav nechává předvést do rychty na Starém městě. Odvedou je do mučírny. Chudáci, kteří přestáli šílené útrapy, musí napsat, že král s nimi zacházel slušně. Podepíší. Až na jednoho, doktora Johánka. Při mučení totiž upadá do agónie. Kam s nehybným tělem? Král nechává generálního vikáře svázat a po setmění, kolem deváté hodiny večer, hodit z Karlova mostu do Vltavy. Králův čin ale nezůstane utajen. Když 17. dubna najdou tělo rybáři, během chvíle se seběhne zástup Pražanů.
