Jak se dělá mumie: Pohřební rituál, který měl vést k nesmrtelnosti
Výsledkem hrůzostrašného balzamovacího procesu byly mumie, které měly přetrvat navěky. Jak ale celý proces mumifikace vlastně fungoval?
V Egyptě se věčný život netýkal jen uchování duše. Zachováno muselo být i tělo zemřelého, jelikož staří Egypťané věřili, že duše (ba) a životní síla (ka) se do něj musí pravidelně vracet, aby přežily. Aby se zabránilo rozkladu těla, podstupovalo zdlouhavý a strašlivý proces mumifikace. Díky tomu, že se tento proces ve starověkém Egyptě vyvíjel a vylepšoval po celá tisíciletí, dokázali Egypťané vytvořit jedny z nejlépe zachovalých mumií na světě. A my díky nim můžeme pohlédnout na tváře mužů, žen a dětí, které vypadají téměř stejně jako před 2 000 lety.
Dlouhá cesta k nesmrtelnosti
První egyptské mumie jsou datovány už do doby okolo 3 500 let př. n. l. Předtím byli egyptští občané pohřbíváni bez ohledu na sociální postavení v pouštních hrobech, což jejich těla dehydratovalo a tím je přirozeně zachovalo. Poté vznikla umělá metoda známá jako balzamování, která zajistila ještě lepší zachování těl a umožnila pohřbívat je v hrobkách.
Nejkomplikovanější postup mumifikace se vyvinul okolo roku 1550 př. n. l. a byl považován za nejlepší metodu konzervace. Při této metodě se odstranily vnitřní orgány, tělo se dehydratovalo a poté zavinulo do pruhů plátna. Jednalo se o nákladný a složitý proces, jenž trval zhruba 70 dní, mohli si jej tedy dovolit jen ti nejbohatší.
Nižší třídy se musely spokojit s alternativní metodou, jejíž součástí bylo rozmělnění vnitřních orgánů do tekuté podoby za pomoci cedrového oleje. Tekutina se pak odstranila přes konečník a tělo se uložilo do natronu (hydroxidu sodného), aby se mohlo vysušit. Balzamování se provádělo v Červené zemi, pouštní oblasti mimo hustě osídlená území, ze které byl snadný přístup k Nilu.
Po smrti se tělo odneslo na „místo očišťování“ zvané ibu, kde se umylo ve vodě z řeky. Poté se přeneslo do per nefer, tedy „balzamovacího domu“, což byl otevřený stan, který se dal větrat. Zde se tělo položilo na stůl, aby balzamovači mohli provést pitvu. Jednalo se o kvalifikované pracovníky s rozsáhlými znalostmi anatomie a s pevnou rukou. Často byli zároveň kněžími, protože důležitou součást mumifikace tvořilo provádění náboženských rituálů nad zemřelým. Nejzkušenější kněz vykonával hlavní části balzamovacího procesu a nosil přitom šakalí masku. To mělo symbolizovat přítomnost Anupa – boha balzamování a posmrtného života – během mumifikace.
Jak probíhal proces mumifikace
1. Očištění těla
Než začne proces balzamování, tělo se umyje ve vodě z Nilu a v palmovém víně.
2. Odstranění vnitřních orgánů
Na levé straně těla se udělá malý řez, kterým se vyjmou játra, plíce, střeva a žaludek. Ty jsou pak umyty, obaleny v natronu a uloženy do čtyř kanop (nádob na orgány). Srdce se ponechává v těle, jelikož se věří, že je centrem inteligence a zesnulý je bude potřebovat i po smrti.
3. Vyjmutí mozku
Nosní dírkou se do lebky strčí dlouhý háček, kterým se mozek rozmělní a v tekutém stavu vytáhne ven. Mozek není pro posmrtný život důležitý.
4. Vysoušení
Tělo se vycpe a pokryje natronem, což je typ soli, která absorbuje veškerou vlhkost. Poté se tělo nechá 40 dní vysoušet.
5. Vycpání těla
Tělo se opět omyje ve vodě z Nilu a pomaže oleji, aby kůže zůstala pružná. Vysbírá se z něj natron a následně se vycpe pilinami a plátnem, aby působilo jako živé.
6. Zabalení do plátna
Nejprve se plátnem obalí hlava a krk, poté prsty na rukách a na nohách. Ruce a nohy se zavinují zvlášť, následně se svážou dohromady. Jako lepidlo se používala pryskyřice.
7. Přidání amuletů
Mezi vrstvy plátna se vkládají amulety, aby tělo chránily na cestě do posmrtného života.
8. Odříkání modlitby
Zatímco je tělo zavinováno, předčítá kněz nahlas kouzla, aby odehnal zlé duchy. Často na sobě mívá masku Anupa – boha spojovaného s balzamovacím procesem a posmrtným životem.
