Jak probíhal letošní ročník nejstaršího závodu horkovzdušných balónů
Pohár Gordona Bennetta se považuje za rallye Paříž–Dakar vzduchoplavců. Soutěžní týmy natrénují se speciálně upravenými balony stovky hodin, než se pustí do zápolení s poryvy větru. Jak si v letošním ročníku poradila s rozmary počasí česká posádka?
Letos je nejstaršímu leteckému závodu světa 112 let. Pohár Gordona Bennetta absolvují balony naplněné vodíkem a vítězí ten, kdo doletí nejdál. Hřištěm se stává celá Evropa, běžně se létá ve značných výškách, kde musí posádka používat zásoby kyslíku, a občas jde i o život. Na světě existují zhruba jen čtyři desítky plynových balonů schopných takové akce: Na louce u Bernu se jich letos sešlo rovných dvacet – a zúčastnil se i český tým ve složení Jan Smrčka a Aleš Vašíček.
Souboj meteorologů
Do jisté míry představuje klání i souboj meteorologů, kteří pilotům pomáhají se strategií letu. Jak už dopředu varovaly meteomapy, letošní ročník neměl být jednoduchý.
„Při zemi bude foukat severovýchodní vítr, který by balony unášel směrem na Francii. Ve výšce nad čtyři kilometry už ale povane obráceně, od západu. A ten by zas mohl pomoct přeletět Alpy,“ hodnotil situaci krátce před stratem meteorolog českého týmu Jan Horák. Podle kapitána Smrčky se tak nabízely dvě možnosti: noční přelet Alp, nebo let nad Francií, kde měl ovšem foukat silný vítr zvaný mistral, který by mohl posádku ještě za tmy zavát nad Středozemní moře.
Když Charlie mlčí
„První důležitý moment nastal během stoupání: Rozhodli jsme se, že jej přerušíme, protože let přes Alpy by byl extrémně rizikový,“ popisuje Jan Smrčka. Posádka měla obavy, že pokud by se nad hory skutečně dostala, zůstala by bez zásob písku, a připravila by se tak o možnost manévrování. Jde o podobnou situaci, jako kdyby pilotovi nad velehorami došlo v letadle palivo.
Posléze se Čechům podařilo napojit na vítr vanoucí severním směrem, který se nakonec ukázal jako vítězný – tedy ani nad Alpy, ani do francouzského mistralu. Jenže na posádku čekaly další útrapy. „Následující zlom přišel, když nám odpovídač přestal dávat informace o výšce. Proto nás nepustili víc než tři kilometry nad zem. V tu chvíli nás pohltila fronta,“ líčí dramatické momenty Smrčka.
Na opravu přístroje pro komunikaci s odpovídačem dalo řízení letového provozu českému týmu jen hodinu. Posádka stále nevysílala tzv. mód Charlie, tedy informaci o své výšce. Zařízení se však bohužel zprovoznit nepodařilo.
Raději bezpečně přistát
„Zůstat v mracích nebylo bezpečné, proto jsme se rozhodli klesnout pod oblačnost fronty. Tam ale foukal vítr, který nás táhl zpátky na Bern,“ popisuje český kapitán. V poháru ovšem vyhrává ten, kdo doletí nejdál, a posádka se tedy smiřovala s tím, že pro ni závod skončil. S východem slunce na ni pak čekala poslední výzva: Balon se dostal do obávaného mistralu a letěl rychlostí okolo 40–50 km/h, kterou nárazy ještě zvyšovaly. Napínavé chvíle završilo zdárné přistání uprostřed louky.
V 62. ročníku nakonec zvítězil polský tým, jenž doletěl daleko na sever až do své domoviny, a urazil tak 1 145 km. Posádka strávila ve vzduchu celkem dva dny a deset hodin. Druzí Američané přistáli v italském Salernu, které od Bernu dělí 916 km. Česká dvojice nakonec urazila 93 kilometrů a obsadila konečné 20. místo.
