Jak pravěcí lidé vyráběli své šípy a oštěpy? Používali nejstarší lepidlo!
Jak připevnit opracovaný pazourek k dřevěnému oštěpu, aby skutečně držel? Tento ryze praktický problém zkoumali už pravěcí neandertálci – a taky ho vyřešili!
Experimentální archeologové z Univerzity v Leidenu neztrácejí čas dlouhými diskusemi. Namísto dohadů o tom, jak moc má Homo sapiens neanderthalensis blízko k Homo sapiens sapiens, dávají přednost praktickým otázkám. Třeba jakým způsobem se před 200 tisíci lety vyráběly šípy a oštěpy.
I když se to může zdát banální, způsobovala tato hádanka odborníkům po celém světě bolení hlavy. Jistě, vždy tu bude opracovaný pazourek tvořící ostrý hrot, a dlouhé ratiště oštěpu či tělo šípu vyrobené ze dřeva. Ryze praktická otázka, kterou nyní s úspěchem vyřešili Paul Kozowyk a Geeske Langejans, zní: „Jak onu zaostřenou část připojit na nosné těleso?“
Nejstarší lepidlo
Pokud jste si v dětství hráli na indiány nebo pravěké lovce mamutů, jistě už víte, že připevňování kamenné části ke dřevu není právě snadné. A vytváření dutiny nebo zářezu může ovlivnit pevnost šípu či vrhacího oštěpu. Hrot nesměl narušovat let šípu a musel vydržet silný náraz na cíl.
Experimentální archeologie si zakládá na rekonstrukčních metodách, při kterých se pokouší dosáhnout historicky věrného výsledku jen s nástroji, které byly známy našim předchůdcům. „Museli jsme si tedy pro upevnění pazourkových hrotů vystačit s tím, co měl k dispozici neandertálec,“ říká leidenský archeolog Langejans. „Což není právě snadné, protože se v archeologickém záznamu dochovalo jen minimum jím užívaných předmětů.“
Oba badatelé tedy zkoušeli sérii nejrůznějších postupů, až se jim výběr zúžil na nejpravděpodobnější, byť poněkud překvapivou variantu. Pravěcí lidé používali pro zapevnění a fixaci pazourků – lepidlo!
TIP: Bez šroubků a hřebíků, nepostavíš nábytku: Jak to ale naši předci dělali?
Jeho základem byl březový dehet, získaný suchou destilací. Ačkoliv zní tento proces velmi sofistikovaně, je možné ho docílit relativně snadno. „Předchozí pokusy badatelů nebyly úspěšné, získali buď jen malé množství březového dehtu, nebo žádný,“ říká Kozowyk. „Mělo se za to, že extrakce může být úspěšná jen tehdy, když dokážete efektivně kontrolovat teplotu plamenů.“ Oba badatelé ale dokázali „odhalit“ hned tři postupy, při kterých bylo možné získat optimální množství dehtu s minimem vynaložené energie. Jak?
„Prostým otáčením odkorněné březové klády nad ohništěm,“ říkají oba experimentální archeologové. „Chtělo to jen trochu zručnosti. Neandertálci začínali pravděpodobně s těmi jednoduššími postupy. Až postupně z nich vytvářeli komplexní proces…“
