Jak nasytit planetu? Zachrání nás přechod na bezmasou stravu?

Říká se, že jsme to, co jíme. Jenže v závislosti na svém apetitu přetváříme i vlastní planetu: Kvůli polím či pastvinám kácíme lesy a zaplavujeme zemi hnojivy. Složení naší stravy navíc hraje významnou roli nejen v nakládání s půdou, ale také například v boji s globálním oteplováním. 

Dobytek na celém světě ročně vyprodukuje 14,5 % veškerých skleníkových plynů. Jen ve Spojených státech vypustí zvířata na farmách do ovzduší 574 milionů tun oxidu uhličitého za rok. Jako přirozené regulátory tohoto znečištění fungují lesy, které stále ještě pokrývají třetinu planety. Podle Světového fondu na ochranu přírody však lidé ročně vykácejí 18,7 milionu akrů stromových porostů, tedy asi 27 fotbalových hřišť každou minutu. A jedním z hlavních důvodů pro odlesňování je vytváření nových pastvin.

Méně krav, více luštěnin

Dnes se krávy, ovce a další dobytek pasou na 77 % světové půdy vyhrazené pro potřeby potravinářského průmyslu. Přesto produkují jen 17 % kalorií (z toho 33 % všech bílkovin) potřebných k uživení lidstva. Na 1 gram proteinu obsaženého v hovězím či skopovém mase připadá 1,02 m² půdy. Průměrný muž by přitom měl denně dodat tělu 55 gramů proteinu a žena 50 gramů (viz Optimální příjem). Na druhém místě stojí vepřové s 0,13 m² a třetí je zelenina s 0,10 m². Nejvýnosnější jsou vzhledem k potřebné ploše luštěniny, kukuřice, rýže a pšenice.  

Zarážející nepoměr pramení z faktu, že maso či sýry zosobňují „přepych“ a jejich konzumace roste v závislosti na bohatství obyvatelstva. Obecně platí, že čím movitější lidé v daném státě žijí, tím větší tam panuje touha po zvířecích produktech. Trh se poptávce samozřejmě pokouší vyhovět, a tak z krajiny mizí lesy, aby bylo možné chovat například krávy. Jenže právě bažení po luxusu přivedlo řadu zemí do stavu, kdy kvůli všudypřítomným pastvinám nevyprodukují dost jídla k nasycení vlastních obyvatel. 

Bohatneme a hloupneme

Podle průzkumu z roku 2011 činí pomyslná hranice, kdy začínají být lidé příliš „nároční“ a škodí tak své zemi, v přepočtu 220 000 Kč hrubého domácího produktu na hlavu. Do té doby drží státy zemědělství na uzdě a k produkci potravin využívají méně než polovinu dostupné půdy. Za zmíněnou hranicí však procento zužitkované plochy prudce roste a výjimek existuje málo. Patří mezi ně například Japonsko či Saúdská Arábie: První uvedená země bojuje s nedostatkem životního prostoru vůbec a druhou téměř kompletně pokrývá poušť. 

V roce 2016 publikoval Peter Alexander z University of Edinburgh zajímavou studii. Vyplývá z ní, že kdybychom zprůměrovali příjem potravy jednotlivých států a použili ho globálně, s jídelníčkem USA by se modrá planeta v současném stavu nevyrovnala: Obdělavatelná půda a pastviny by se musely rozšířit o 37 %. Ještě horší situace by zavládla s apetitem Austrálie, který by byl udržitelný, jen kdyby se úrodná plocha „nafoukla“ o polovinu. A na novozélandskou dietu bychom potřebovali zdroje takřka dvou Zemí. Naopak indická strava by si vyžádala jen 22 % plodné půdy, čínská 40 % a japonská 42 %. Český jídelníček nevyšel z hodnocení příliš efektivně, ale ani katastrofálně: Pod naším diktátem by potravu muselo produkovat 73 % úrodné souše. 

Zachraňme Zemi!

Naše jídelníčky mají zkrátka na Zemi podstatný dopad. A zatímco se marně pokoušíme každý rok pěstovat víc plodin a chovat větší stáda dobytka, abychom nasytili rostoucí populaci, nezadržitelně ničíme životní prostředí. Nabízí se proto otázka, co by se stalo, kdybychom se nesnažili našim potřebám přizpůsobit krajinu, ale naopak bychom upravili své stravovací návyky. Pomohlo by, kdyby se z nás stali vegetariáni a přestali bychom jíst maso? Nebo by bylo lepší rovnou zanevřít na veškerou živočišnou produkci a vrhnout se na veganství?

Tým výzkumníků vedený Christianem Petersem se rozhodl na položené otázky odpovědět a vypracoval studii s cílem určit, které stravovací návyky by nejlépe využily půdu Spojených států určenou k produkci potravy. Vědci sami uvádějí, že se jedná o velmi orientační pojednání: Pole napříč USA totiž plodí různě a dobytek se zas liší výnosem masa či vedlejších produktů, jako je mléko. Proto odborníci ve studii vycházejí z průměru, jehož by bylo možné dosáhnout cíleným hnojením a taktickým plánováním. 

Jíst, či nejíst maso?

Dále vzali výzkumníci v potaz výživové nároky celkem deseti typů stravovacích návyků. Zahrnuli do nich jak diety postavené na vysoké spotřebě masa, tak „všežravé“ složení jídelníčku, laktoovovegetariánství (dovoluje jíst mléčné produkty i vejce), laktovegetariánství (zakazuje vejce) a zohlednili rovněž nejpřísnější formu stravování, veganství (zcela zapovídá živočišné produkty a povoluje pouze rostliny).

Všechny jídelníčky byly vystavěny tak, aby splňovaly výživové nároky člověka. V závislosti na jednotlivých požadavcích posléze vznikl propočet efektivity ve využívání zemědělské a chovatelské půdy (rybolov rovnice nezahrnuly). Výsledky pak mnohé překvapily, neboť veganství, které se ve svém odmítavém postoji k využívání zvířat jeví jako nejšetrnější, by s půdou USA naložilo méně efektivně než některé masité diety. 

Není půda jako půda

Půda Spojených států v závislosti na současné průměrné dietě tamních obyvatel uživí zhruba 402 milionů lidí – aktuální populace o 327 milionech tak ještě má kam růst. S dietou namíchanou z 60 % všežravosti a 40 % laktoovovegetariánství by vyžilo 669 milionů osob. A pokud by všežravosti zbylo jen 20 %, vystačilo by si s půdou USA 769 milionů strávníků. Nejlépe z předpovědí vyšlo laktovegetariánství, díky němuž by Spojené státy nakrmily až 807 milionů hladových krků.      

Veganský jídelníček by uživil populaci čítající „jen“ 735 milionů jedinců – byl by tedy výrazně méně efektivní než všechny formy vegetariánství, a předstihly by jej dokonce některé diety zahrnující maso. Za překvapivý nepoměr může fakt, že ne všechna půda využívaná coby pastviny pro dobytek se hodí k pěstování plodin. Pokud bychom tak kvůli veganství upustili od chování zvířat, nebylo by možné veškeré dobytkářské pozemky proměnit v pole, a tudíž by z potravinářského hlediska zůstaly ležet ladem. Všežravé či vegetariánské diety by na druhé straně pastviny stále využívaly, i když nikoliv výhradně pro potřeby masného průmyslu.  

Hlavou proti hladu

Z výzkumu tak vyplynulo, že pokud by se Spojené státy dokázaly oprostit od konzumace masa, nakládaly by se svou půdou natolik efektivně, že by mohly výrazně promluvit do boje se světovým hladem – v roce 2016 trpělo na Zemi trvalým nedostatkem jídla 815 milionů lidí. Zároveň by si Američané utužili zdraví. 

TIP: Biftek vs. brokolice: O vegetariánství bez předsudků s odbornicí na výživu

Alternativně by USA mohly produkci potravy snížit, což by na některých místech vedlo k opětovnému zalesňování. Díky chytře navržené stravě by země lépe nakládala s půdou a ve výsledku by prospívali nejen lidé, ale i planeta, která je živí.