Jak funguje vteřinové lepidlo a kdo je jeho vynálezcem?

Lepidlo v tyčinkách určených pro kancelářské použití obvykle příliš nedrží. Spolehlivější vteřinová varianta je sice mnohonásobně účinnější, o to nebezpečnější však může být její neopatrná aplikace. Hlavní složku superlepidla tvoří akrylová pryskyřice zvaná kyanoakrylát, která při kontaktu s vodou v řádu několika sekund ztvrdne. A jelikož nepatrné množství vlhkosti pokrývá téměř každý běžný předmět, je účinnost spojovacího prostředku zaručena. 

Základní složkou vteřinového lepidla je kyanoakrylátový ester. Nejčastěji se používá ethyl-2-cyanoakrylát nebo methyl-2-cyanoakrylát. Když je lepidlo vystaveno vlhkosti (voda z atmosféry nebo z povrchu materiálů), začne docházet k rychlé polymerizaci. Vlhkost přitom působí jako katalyzátor této reakce. Kyanoakrylátové molekuly začnou rychle vytvářet dlouhé řetězce (polymery), což vede k ztuhnutí a vytvoření pevného spoje. Tento proces je extrémně rychlý, což je důvod, proč lepidlo často tuhne během několika sekund. Kyanoakryláty jsou efektivní na různých materiálech, protože dokážou proniknout do mikroskopických nerovností povrchu, čímž zajišťují pevné uchycení.

Při popsané chemické reakci zároveň vzniká určité množství tepla, jež může dokonce způsobit popáleniny. Při manipulaci s vteřinovým lepidlem se proto vyplatí používat ochranné pomůcky, přičemž dostane-li se látka na kůži a slepí například prsty, pomůže k jejímu odstranění teplá voda.