Jack Rozparovač: Deset týdnů, které otřásly Londýnem
Asi bychom jenom těžko našli známější sérii vražd, než je ta, kterou historici připisují Jacku Rozparovači
Po deštivé noci se Thomas Bowyer šine mokrými uličkami londýnského Whitechapelu. Před jedenáctou dopoledne má jasný cíl. Jednolůžkový pokoj označený jako Miller’s Court 13. Právě tam, v ulici Dorset Street, bydlí pětadvacetiletá Mary Jane Kellyová, která už několik týdnů nezaplatila nájemné.
Spatřil jsem dílo ďábla
Mary Kellyová však na opakované klepání nereaguje. Příručí místního hokynáře vezme za kliku, ale dveře jsou zamčené. Poslední pokus. Nakoukne oknem dovnitř, aby zjistil, jestli je prostitutka s přezdívkou Ginger vůbec doma. Scénu, která se mu uvnitř pokoje zjeví, už nikdy nevymaže z paměti. „Spatřil jsem dílo ďábla. Něco takového nemohla udělat lidská ruka,“ vykoktá ze sebe o něco později Thomas Bowyer.
Mary ležela nahá na posteli s roztaženýma nohama. Obličej měla rozřezaný k nepoznání. Nos, tváře, obočí a uši byly částečně odstraněny. Ze rtů visely cáry masa s kůží až k bradě. Krkem projel ostrý nůž, který jej prořízl na kost. Velký kus břicha a stehen byl odstraněn. V těle chyběla většina orgánů. Dělohu, ledviny a jedno ňadro našli policisté pod hlavou oběti, to druhé u její pravé ruky. Játra vrah vložil Mary mezi nohy, střeva napravo a slezinu nalevo od těla. A hlavně − chybělo srdce, které se nikdy nenašlo.
Deset týdnů strachu
Bylo 9. listopadu 1888 a Londýnem už více než dva měsíce obcházela panika. Mary Kellyová se zařadila jako oběť číslo pět na seznam brutálního vraha přezdívaného Jack Rozparovač. Muže, který na počátku třetího tisíciletí „vyhrál“ v anketě titul nejhoršího Brita v dějinách.
Pokračování: Vraždy podle scénáře: Proč vraždil Jack Rozparovač?
Mary Nicholsová, Annie Chapmanová, Elizabeth Strideová a Catherine Eddowesová. Tak zní jména čtyř kněžek lásky, jejichž život vyhasl podobně jako ten Mary Kellyové. Celých deset týdnů od 31. srpna do 9. listopadu byli obyvatelé Londýna vyděšeni k smrti. Zvlášť když policie jen marně pátrala po tajemné stvůře, která pod rouškou noci sadisticky vraždila prostitutky z East Endu. A strach byl rozhodně na místě. Způsob, jakým vrah z Whitechapelu nakládal se svými oběťmi, se stal i pro ty nejotrlejší těžko stravitelným soustem. Rukopis Jacka Rozparovače se navždy vryl do duše Londýna.
Dopisy od Jacka
Policii, tisku a některým dalším lidem dorazilo přes 600 dopisů, ve kterých o sobě pisatelé tvrdili, že jsou vrahem z Whitechapelu. Také přezdívka Jack Rozparovač pochází z prvního z nich, který obdržela Centrální tisková agentura v Londýně. Ostatní dopisy přicházely z celé Evropy, dokonce i z Afriky nebo Austrálie. Dodnes jsou považovány za podvod. Až na jeden.
Ke slavnému dopisu Z pekla byla přiložena i lidská ledvina naložená ve víně. V psaní adresovaném veliteli civilní stráže stálo: „Pane, posílám vám půl ledviny z jedný ženský. Schoval jsem vám ji. Druhou půlku jsem osmažil a snědl. Byla dobrá. Mohl bych vám poslat i zakrvavený nůž, kterým jsem to vyřízl, jen chvilku počkejte. Podepsán Chyťte mě, jestli to dokážete.“ O chybějící ledvině Catherine Eddowesové se policie veřejnosti před obdržením dopisu nezmínila...
