Invazivní druhy: Nezvaní návštěvníci z řad rostlin i živočichů
Nepůvodní druhy jsou často velmi odolné, agresivní a šíří se překvapivě rychle. Představme si pětici živočišných i rostlinných druhů, které můžeme považovat za skutečné dobyvatele cizích území
Himalájské nadělení
Mezi nejznámější invazivní rostliny i na našem území patří na pohled zajímavá netýkavka žláznatá (či Royleova, Impatiens glandulifera). Protože pochází z nejvyššího pohoří světa, její anglický název zní Himalayan Balsam. Přibližně od 30. let 19. století se tato odolná rostlina začala šířit po Evropě. Během pouhého desetiletí však unikla kontrolovanému pěstování a rozšířila se natolik, že se stala přítěží. Dnes se s touto postupující rostlinou z řádu vřesovcotvarých prakticky po celém světě svádí boj. Oproti původním druhům má totiž velkou výhodu – efektivní způsob šíření semen a produkci sladkého nektaru, který vábí hmyzí opylovače.
Jedná se o poměrně velkou rostlinu, která v některých případech dosahuje výšky až 2,5 metru. Její lodyha má u země tloušťku okolo pěti centimetrů a listy mohou být dlouhé asi 25 centimetrů. Semena jsou katapultována praskající tobolkou až do vzdálenosti sedmi metrů! (foto: Shutterstock)
Trnitá nádhera
Mezi nápadnou součást naší květeny patří trnovník akát (Robinia pseudoacacia), dřevina z řádu bobotvarých. Tento rychle rostoucí opadavý strom je původní v Mexiku a na západě Severní Ameriky, kde tvořil součást tamních lesních společenstev. V současnosti je však jako nepůvodní druh rozšířen i ve značné části Evropy a Asie. Tajemstvím úspěchu akátu je zejména jeho velká nenáročnost na půdu a vláhu, stejně jako schopnost dlouhodobě chránit vylučováním flavonoidů svůj kořenový systém. Kromě toho odolává velmi dobře i mechanickému poškození, smogu, okusu zvěře a dokonce i vysokému obsahu solí v půdě. Navíc až na výjimky takřka netrpí útoky škůdců.
Do Evropy byl trnovník akát dovezen počátkem 17. století botanikem Jeanem Robinem, od něhož odvozuje své vědecké jméno. Zhruba o století později je tento druh poprvé zmiňován i na našem území. Koncem 19. století se dokonce aktivně vysazoval na mnoha místech Evropy, zejména v důsledku snah pokrýt písčité a kamenité plochy. (foto: Shutterstock)
Velkolepý škůdce
Mezi nejnápadnější invazní byliny patří i na naše území zavlečený bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) – rostlina z čeledi miříkovitých, která je příbuzná například bedrníku většímu nebo andělice lékařské. Tyto někdy až pět metrů vysoké rostliny s okolíky o půlmetrové šířce dokážou na velkých plochách zcela zničit původní skladbu bylinné vegetace. Bolševník se šíří především podél cest a vodních toků a má velmi účinnou strategii postupu. Jeho semena totiž klíčí velmi brzy na jaře a mladé rostliny pak rychle přerostou a zakryjí většinu ostatních konkurenčních druhů.
Bolševník velkolepý byl do Evropy zavlečen z Kavkazu jako okrasná rostlina někdy začátkem 19. století, první ověřená informace o tomto druhu pochází z roku 1817 z Anglie. Na našem území je doložen poprvé v parku u zámku Kynžvart, a to roku 1862. (foto: Shutterstock)
Vetřelec s žihadlem
Mezi dobře známé invazní druhy hmyzu, původní v Evropě, západní Asii a severní Africe, patří vosa útočná (Vespula germanica). Ta byla člověkem zavlečena například do Jižní Ameriky (státy Argentina a Chile), Severní Ameriky a také do Austrálie a na Nový Zéland. Jde o úspěšný a rychle se šířící druh, který se dokáže okamžitě uchytit a jeho postup je pro původní druhy destruktivní. Vosy jsou málo vybíraví všežravci a predátoři, schopní poměrně rychle vyhubit populace místních členovců a konkurenčně vytlačit mnohé původní zástupce hmyzu.
Vosa útočná se do nových oblastí běžně šíří rychlostí asi 1 000 metrů za rok, proto rychlé a významnější zeměpisné postupy jejích kolonií jsou zřejmě způsobovány spíše náhodným transportem (leteckou nebo silniční dopravou) hibernujících královen. (foto: Shutterstock)
Říční návštěvníci
Nutrie říční (Myocastor coypus) v Česku patří k nejproblematičtějším druhům invazivních savců. Tento původně jihoamerický druh byl do Evropy zavlečen koncem 19. století chovateli, kterým nutrie sloužily jako zdroj kožešin a někdy také pro maso. V teplejších oblastech se ale jedincům, kteří uprchli ze zajetí, podařilo založit místní populace, jež se postupně šířily podél vodních toků dál. Dnes jsou populace „řekomyší amerických“ zabydleny i na našem území a způsobují problémy například na Berounce, Labi a Vltavě. Za mírných zim se snadno přemnoží a škodí pak navrtáváním břehů, likvidací původní vegetace nebo i přenosem nakažlivých onemocnění (například tzv. krysí žloutenky).
Dalším potenciálně škodlivým nepůvodním hlodavcem je ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), která je dnes již běžnou součástí mokřadních ekosystémů a lidmi je často považovaná za domácí složku naší fauny. Ondatry způsobují problémy pouze při přemnožení, kdy dokážou způsobit škody na hrázích. (foto: Shutterstock)
