Hurá na dovolenou: Jak neusnout za volantem během dlouhých cest?

V roce 2018 vyšel článek s názvem Fatigue in Long-Haul Truck Drivers (Únava u řidičů dálkových nákladních vozidel), který se zaměřil na řidiče dálkových nákladních vozidel. Zkoumal, jak na ně působí únava z dlouhého řízení bez přestávky. Výzkumníci potvrdili, že významně ovlivňuje kvalitu života, a navíc zvyšuje riziko lidské chyby, což má dopad na bezpečnost na silnicích. „V roce 2015 způsobilo 400 tisíc kamionů dopravní nehodu, přičemž na vině byli unavení a usínající řidiči,“ popsaly autorky článku Jenni M. Wiseová a Karen Heatonová.

Hororová statistika

Z deklarovaného počtu nehod mělo 87 tisíc za následek zranění, přičemž více než čtyři tisíce osob zraněním podlehlo. Špičkové palubní systémy hlásily na prvním místě žebříčku příčin nehody „unavené a usínající řidiče“, následované „rozptýlením a/nebo nepozorností při řízení“.

„Za zmínku stojí zhoršená bdělost, poruchy koncentrace a zmatení pozornosti, což jsou všechno následky únavy,“ dodává Jenni M. Wiseová. Souvisí to podle ní mimo jiné s nepříliš reprezentativním zdravotním stavem většiny populace. „Lékařské statistiky z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí potvrzují, že nejméně milion Američanů trpí chronickou únavou, která vede ke zvýšenému riziku lidského pochybení“. Únava ovlivňuje nejen kvalitu života, ale také kognitivní funkce, což zase zhoršuje schopnost řidiče bezpečně fungovat.

Do lvího chřtánu

Zemí, jež si o nepříjemnosti spojené s řízením na dlouhých trasách obrazně „říká“, je Japonsko. Tam mezi léty 1989 a 2013 vznikla dálnice dlouhá neuvěřitelných čtyři tisíce kilometrů, po níž se denně prohánějí řidiči, kteří mají tendenci šílenou vzdálenost zvládnout na jeden zátah. A z toho pramení vážné dopravní nehody.

„Únava a přepracování řidičů vedou ke smrtelným nehodám, mezi roky 2012 a 2013 jsme jich zaznamenali několik desítek,“ potvrzuje autor studie Detection of Fatigue in Long-Distance Driving by Heart Rate Variability (Detekce únavy při jízdě na dlouhé vzdálenosti pomocí variability srdečního tepu) Ryosuke Sugie. A nebyli by to Japonci, aby se nepustili do rozsáhlého výzkumu „únavy“, která za nepozorností řidičů stojí. Co vše se za tímto pojmem skrývá?

Autoři studie hodnotili únavu pozorováním srdeční frekvence, dýchání, pocení a mozkových vln u řidičů pravidelně brázdících pekelnou čtyři tisíce kilometrů dlouhou dálnici. Využili také tzv. test mrkání, jenž funguje na základě korelace mezi nízkým počtem mrknutí očí a výskytem dopravní nehody. Zásadním parametrem byla srdeční frekvence neboli práce srdce „zpomalená“ stereotypní činností, jednotvárnou krajinou a v neposlední řadě také teplem v kabině vozu.

Tréninkové podmínky

Ve výzkumu se potkali tři účastníci, kteří v úvodu experimentu odpočívali se zavřenýma očima, aby se zklidnili. Následně se rozvážně projeli městem; vědci jim nasimulovali poklidný městský provoz, v němž se pět minut projížděli, aby si zvykli na jízdu „pod drobnohledem“. Úvodní výcvik byl zařazen záměrně, protože ani jeden participant nebyl zvyklý řídit na simulátoru.

Účastníci se v druhé fázi hodinu projížděli po dálnici nejprve v pomalém, posléze v předjížděcím pruhu. Výzkumníci rozmístili na trať překážky a účastníci měli v první fázi za úkol se jim vyhýbat. Následně je vyzývali k monotónní jízdě bez přerušení, která v nich vyvolávala ospalost. „Implementovali jsme tzv. Hirou-bui shirabe (dotazník o vyčerpání těla) a Jikaku-sho shirabe (dotazník o subjektivní únavě), jež klasifikují subjektivní únavu do pěti kategorií: ospalost, nervozita, nepohodlí, zpomalenost a rozmazané vidění,“ vysvětluje Ryosuke Sugie.

Výsledky experimentu potvrdily, že dlouhé nepřerušované trasy mají na řidiče negativní vliv. Kromě únavy popisovali účastníci těžkou hlavu, nervozitu, suché oči, nepříjemné bolesti hlavy a očí, ztuhlá ramena, extenzivní zívání, bolavé paže, závratě, neklid a ztrátu motivace, rozmazané vidění, deprese, neschopnost jasně myslet, bolest zad a těžké nohy. Objíždění překážek trochu pomohlo koncentrovat pozornost, ale jen do doby, než se i z toho stala monotónní činnost.

„Kognitivní“ a emoční únava

Únava působící na řidiče je prožívána jako narušený kognitivní stav. Mezi atributy kognitivní únavy patří zhoršená bdělost, koncentrace a pozornost, což výrazně zhoršuje zpracování dat z prostředí. Tím pádem ruinuje schopnost zpracovávat situační data rychle a přesně za účelem bezpečného rozhodování. Podle studie Fatigue in Long-Haul Truck Drivers: A Concept Analysis existuje souvislost mezi kognitivní únavou a zvýšením srdeční frekvence kvůli požadavkům na kyslík v podmínkách zvýšené mozkové aktivity.

Únava může mít také podobu emočního vyčerpání. Mezi atributy emoční únavy patří pocitové vyčerpání, kognitivní odpojení a snížená motivace. Tímto způsobem je ovlivněno jak povědomí o prostředí, tak proces dodržování bezpečnostních předpisů na silnicích. Pokud řidiči kamionů často pracují přesčas a zaměstnavatel na ně vyvíjí extrémní tlak z hlediska výkonu, mohou se rozhodnout pokračovat v řízení navzdory fyzické únavě. Emocionální únava pramenící z vyčerpávajících úkolů může zhoršit hodnocení skutečného rizika, takže řidič bývá zranitelný vůči bezpečnosti.

Není to tak monotónní

Řízení není tak snadné jako sezení v křesle. Během cesty mění jedoucí vozidlo rychlost a vy se otáčíte společně s ním, zatímco na klikaté silnici se houpete spolu se zatáčkami. Všechny tyto faktory – silnice, vozidlo a provoz – ovlivňují pohodlí vaší cesty. Kývání, škubání a skoky si vybírají na těle daň, i když si to třeba neuvědomujeme. Mozek odpovídá za pohyb a zapojuje svaly, aby zajistil vzpřímené držení těla, což je energeticky nákladné, a je tím pádem těžší upadnout do „letargie“.

Na zvládnutí trasy v autě má vliv také rychlost jízdy. To je důvod, proč piloti formule 1 tolik trénují, aby zůstali ve formě. Ona totiž jízda rychlostí přes 200 km/h vyžaduje zvládnutí ohromného tlaku vyvíjeného na karoserii. Greger Huttu – mistr světa v iRacingu (virtuální simulátor jízdy) – zkusil řídit skutečné závodní auto. Několik kol jel extrémně rychle, téměř 160 km/h , ale pak se pozvracel do helmy, protože jeho tělo nezvládlo obrovskou sílu, která na něj působila. Závod vzdal v patnáctém kole. Dalo by se říct, že vyšší rychlost udrží člověka v bdělosti na úkor nepříjemného tlaku působícího na orgány; nižší rychlost a dlouhá monotónní cesta jsou příjemnější na organismus, ale zase únavnější.

Jak tu dlouhou cestu přežít?

Řidiči se často stávají oběťmi takzvané dálniční hypnózy neboli Highway Hypnosis, což je stav, kdy řídí jako omámení a zpomalí se jim mozková aktivita. Až šedesát procent řidičů uvádí, že řídí, když jsou ospalí nebo nedostatečně odpočatí. To a zjištění, že dopravní nehody jsou jednou z hlavních příčin úmrtí lidí ve věku od jednoho roku do čtyřiačtyřiceti let, dává vcelku dobré indicie směrem k problémům s únavou za volantem.

Jak si pomoct a lépe dlouhou trasu v autě přežít? Zkuste žvýkat! Odborníci na webu Driver’s Alert radí: „Jezte v autě zdravé svačiny. Klidně takové, co se dají déle žvýkat. Vyhněte se mastným a těžkým pochutinám, jako jsou hranolky, protože po nich se budete cítit malátně. Zkuste svačinku, kterou snadno uchopíte a nemusíte se bát, že ji rozlijete nebo vysypete.“ Vychutnávejte si nakrájené plátky jablek, banány, ořechy, müsli tyčinky, kuličky mozzarelly a krekry, dopřejte si obyčejné žvýkačky s nízkým obsahem cukru.

Nezapomínejte hodně pít! Nebojte se toho, že s přísunem tekutin budete muset víckrát zastavit na vykonání malé potřeby. Výhody pití většího množství vody převažují nad nevýhodami! Popíjení čiré tekutiny vám pomůže zůstat déle vzhůru a zároveň vyživovat orgány. Dehydratace může vést k řadě nepříjemných stavů, včetně bolestí hlavy a únavy, ale i k ledvinovým kamenům, a dokonce ke krevním sraženinám v nohách (což je, zejména pokud řídíte na dlouhé trase, cesta do pekel). Přestávky na toaletu vám umožní protáhnout si nohy, což zaručeně zlepší průtok krve a zvýší vaši pozornost.