Hříšnice města pražského: Jak se dařilo prostitutkám za první republiky?
Jak si uměli s představitelkami nejstaršího řemesla poradit páni detektivové?
Za Rakousko-Uherska byla prostituce trpěná za určitých podmínek. Její poskytovatelky musely být registrované, chodily na pravidelné lékařské prohlídky a své služby nabízely ve veřejných domech neboli nevěstincích. Čtyři roky po vzniku Československa, v červenci 1922, byl přijat zákon o potírání pohlavních nemocí, který zrušil policejní i jiná správní opatření k dozoru nad prostitucí a byly zrušeny i nevěstince.
Mravnost nade vše
Za vládního rady Josefa Vaňáska (1877–1938), kterého známe z televizní série jako radu Vacátka, byl na IV. bezpečnostním oddělení neboli „čtyřce“ mnoho let šéfem mravnostní policie Ladislav Drašner, o němž se v pražských šantánech dokonce zpíval kuplet: „Pasáci, pasáci, co vy to děláte, že svoje ovečky tak špatně hlídáte? Kdyby se ztratila z oveček některá, jistě ji najdete u pana Drašnera.“ Jeho rozložitá postava v širáku a s hůlkou v ruce budila respekt a galerka ho dokonce oslovovala „milostpane“.
Drašner podnikal pravidelně tříhodinové šťáry v centru Prahy, které začínal v ulici Karoliny Světlé a pokračoval do Kaprovy ulice a Židovského města, kde se až do jeho úplné asanace nacházelo nejvíc vykřičených domů.
Ze vzpomínek policisty
Dobový tisk o Drašnerovi psal, že byl mezi pražskými prostitutkami téměř populární. Byl přísný, nekompromisní, ale mnohou z těch ubohých holek zachránil a přivedl na správnou cestu. Znal je skoro všechny osobně a ty pouliční oslovoval křestními jmény. Měly ho rády, ač někdy se před ním skrývaly a utíkaly.
Sám o tom vypravoval: „Představte si, že jsem šel jednou se svou ženou na procházku po Příkopě a u Prašné brány ke mně přiskočí elegantní dáma a políbí mi ruku s hlasitým ‚Rukulíbám, milostpane!‘ To si můžete myslet, co mi to dalo práce, než jsem to tehdy vysvětlil své ženě!“
V Polední Národní politice v lednu 1939, když odcházel do výslužby, popisoval průběh svých nočních pochůzek z dob svých počátků u policie: „Při malé obchůzce se obvykle začínalo U Valšů v ulici Karoliny Světlé (dnes se zde nachází Divadlo U Valšů) – ve výčepu i ve stájích. Výčep býval přeplněn prostitutkami, žebráky a tuláky, ve stájích pak bývali nocleháři – za 4 až 10 krejcarů tu načerno přespávali.
Naproti byl hostinec U Kuchyňků, kde už většinou dostali návštěvníci echo, že se koná šťára – osoby pokračovaly na Malé náměstí, kde sídlem prostitutek bývaly lokály U Dvojky, Omnibus, Batalion… a Kaprovou ulicí pokračovali do Židů. Tam kvetl obchod v nevěstincích, jakých bylo v této čtvrti při mém nástupu do služby přes dvacet. Byly to ‚salony‘, ale i ubohé komůrky žen jen s nejnutnějším zařízením. Překvapovalo mě, jak byly vyhledávány i tzv. lepšími lidmi. Mne aspoň při pohledu na takový salon vždy pojal hnus. Ale pod vlivem alkoholu se málokdo ohlížel, v jakém prostředí se nalézá.“
