Hra o trůny: Skutečné události, které inspirovaly autora příběhu George Martina

Pozvání do cizího domu v sobě nese jistotu, že jste v bezpečí. Dávný zvyk ukládá hostům i hostiteli složit zbraně. Jenže poklidný večer s hudbou se náhle mění v řež. Krev teče proudem, není kam utéct. Smyčka se stáhla kolem nic netušících hodovníků a ani prosby, pláč nebo výhružky nejsou nic platné. Pro některé diváky šlo o nejsilnější zážitek ze seriálu Hra o trůny. Při scéně podbarvené zlověstnou baladou běhal mráz po zádech. 

Jenže Krvavá svatba není pouhou literární fantazií. „Je úplně jedno, kolik si toho vymyslím, v historii budou vždy věci, které jsou stejně hrozné nebo ještě mnohem horší, než to, co popisuji,“ nechal se slyšet George R. R. Martin. Zradu a masakr našel ve dvou skutečných historických událostech: Černé večeři z roku 1440 a masakru na Glencoe z konce 17. století.

Nebezpeční soupeři

Začneme zeširoka. Klan je specifický druh společenského uspořádání, který se objevuje ve Skotsku. Slovo pochází z gaelštiny a znamená potomstvo. Členové jednotlivých klanů, vlastně širší rodina, jsou spojeni společnými předky a užíváním jednoho příjmení. Jako identifikační znaky používají různé tartany, které jsou velmi populární dodnes. K jednomu z nejslavnějších klanů v historii Skotska patřil klan Douglas.

První z Douglasů, který se zapsal do historie Skotska, se jmenoval William. Bojoval a zemřel za jiného významného Skota – bojovníka proti Angličanům Williama Wallace (†1305). Williamův syn James Douglas po otci podědil věrnost, velkou ctnost středověku. Podporoval a po celý život se přátelil mužem, který Skotsku konečně vybojoval nezávislost: Robertem Brucem, čili králem Robertem I. Skotským. Když Robert zemřel, vyřízl mu James podle dávné tradice srdce a s křižáckou výpravou je odvezl do Svaté Země.

Klan Douglas uměl přežít v těžkých časech zuřící bitvy o nástupnictví, v dobách nekonečných válek. Jeho členové věděli, na čí stranu se postavit, komu sloužit a koho v pravou chvíli opustit. A tak jejich vliv rostl. Právě to se jim stalo osudným. V 15. století byl klan už tak mocný a silný, že jej začali ostatní vnímat jako hrozbu. Křehká stabilita země se ocitla v ohrožení a bylo třeba nepředvídatelnou situaci nějak řešit. S chutí a velmi aktivně se do toho vložil William Crichton ze stejnojmenného klanu. V roce 1440 pozval dva členy klanu Douglas, mladého Williama a jeho bratra, aby povečeřeli s tehdy desetiletým králem Jakubem II. Skotským. 

Právo hosta, povinnost hostitele

Hrad v Edingurghu se v běhu staletí stal svědkem nejrůznějších hrůz. Jedna mezi nimi ale přece jen vyčnívá. Bylo při ní totiž porušeno dávné pravidlo, podle kterého host zůstává pod ochranou hostitele, byl-li přijat do jeho domu. Šestnáctiletý, čerstvě jmenovaný 6. hrabě William Douglas a jeho mladší bratr David byli pozváni ke králi na večeři. Nic podezřelého na tom neshledali a tak oba pozvání s radostí přijali.

Muzikanti hrají veselé melodie, hodovní síň září desítkami svíček. Stoly se prohýbají pod tácy s masem, zeleninou a sladkostmi. Pije se víno a všichni se dobře baví, užívají si dobré jídlo a vystoupení kejklířů. Urození mladíci se zrovna něčemu smějí, povídají si a vesele rozhazují rukama. Hovor se ztiší v okamžiku, když kuchaři donesou na stůl hlavu černého vola - symbol smrti. Muzikanti teď vyluzují mnohem tesklivější tony. Oba Douglasové se pomalu zvednou ze svých míst a rozhlížejí se po ostatních. Hledají mezi zrádci alespoň nějakého přítele, ale nikomu z přihlížejících se v očích neodráží zděšení z toho, co oba chlapce čeká. 

Jaký pán, takový král?

Vojáci vyvlečou mladíky ze sálu, táhnou je temnými chodbami na dvůr, kde je čeká soud. Během chvíle padá verdikt: velezrada, za níž si zasluhují trest smrti. William prosí, aby byl jeho mladší bratr popraven jako první. Chce dítěti ušetřit pohled na smrt. A pak už na scénu přistupuje popravčí. Ostří sekery padá v jednom rychlém a přesném tahu. Sklízí se ze stolů, večeře skončila.

Mladý král se zmateně rozhlíží kolem sebe. Nechápe, proč byli jeho společníci tak náhle odvedeni. I on je jen loutkou v rukou dospělých. Kdo přesně byl zodpovědný za večeři, která se změnila v jatka s ohromným politickým dopadem, nešlo tak jednoduše zjistit. Do úvahy přicházejí tři kandidáti: Livingstone, Buchan a Crichton. A právě na posledního jmenovaného s největší pravděpodobností padl černý Petr.

Členové klanu Douglas hodlali chlapce pomstít a oblehnout Edinburgh. Crichton ale podobný vývoj situace předpokládal a tak raději vydal hrad královským jednotkám, za což si vysloužil titul lorda. Zaútočit na králův majetek? To by byla sebevražda. Za podlý čin tak nepykal nikdo. A malý král Jakub II.? Vyroste a naučí se používat stejné metody. V roce 1452 nechá popravit jiného člena rodu Douglas.

Masakr v Glencoe

A druhá událost, kterou se George R. R. Martin v Krvavé svatbě inspiroval? V roce 1691 byly všechny skotské klany povolány, aby přísahaly věrnost anglickému králi Williamu Oranžskému. Vůdce každého klanu dostal lhůtu do 1. ledna roku 1692. Do té doby měl doručit dokument, v němž novému vladaři slibuje věrnost. Proti klanu MacDonald se v té době ale spikla snad samotná nebesa. Jednu přísahu už složili a to přímo Jakubu VII. Museli tedy čekat, zda od něj obdrží zprávu, která by je z přísahy vyvázala. A tak čekali.

Čas neúprosně běžel a zbývaly pouhé dva dny. Velitele klanu zadrželi příslušníci znepřáteleného klanu Campbell na svém území, doručil tak dokument o několik dní později. „Pozdě ale přece“ ovšem v případě nového krále neplatilo. Klan MacDonald měl být kompletně vymýcen – s větvemi i kořeny, jak se tehdy říkalo. A tak na konci ledna dorazilo na panství klanu MacDonald v Glencoe více než stovka mužů. Poprosili místní o nocleh, protože nedaleká pevnost už byla plně obsazená. Podle zvyku MacDonaldové příchozím poskytli přístřeší a služby hostitele. Vojáci na místě zůstali asi dva týdny. Poté přišel rozkaz, který se pro třicet osm mužů stal osudným.

Večer se ještě hrály karty, zpívalo se a veselilo. Hosté MacDonaldům popřáli dobrou noc a čekali, až usnou. A potom tasili meče a většinu z těch, se kterými v přátelské atmosféře strávili čtrnáct dní, zabili ještě na lůžku. Jen asi čtyřicet žen a dětí uteklo z hořících trosek do mrazivé noci. Masakr tolika lidí vyvolal po celé zemi vlnu nevole - i kvůli nevděku, který vrahové, zneužívající pohostinství svých obětí, prokázali. Dodnes na dveřích hostince v Glencoe visí cedule, která členům zrádného klanu Campbell zakazuje vstoupit dovnitř.