Hmyz na talíři: Kdy vyměníme steaky za laskominy s nožičkami?

Některým lidem jen při pohledu na hmyz servírovaný jako plnohodnotné jídlo naskakuje husí kůže, jiní jej považují za delikatesu. Thajsko rozhodně patří spíše k druhému táboru – na hmyz tady narazíte nejčastěji u pouličních prodejců a těší se velké oblibě. Nově ho ale najdete také v supermarketech, kde byste si sáček s cvrčky klidně mohli splést s balením oříšků. Ostatně právě k oblíbeným suchým plodům je chuť jedlého hmyzu přirovnávána.

Nožky mezi zuby

Mezi milovníky křupavých cvrčků patří i Thatnat Chanthatham, jenž založil první cvrččí farmu svého druhu v zemi. Podle jeho přesvědčení je hmyz jídlem budoucnosti. „Řekl jsem si, že když Thajci konzumují tolik hmyzu, bylo by skvělé mít ho i jako pohodlné jídlo do ruky. Dal už hmyz někdo do sáčku? Pokud ne, tak jak to udělat? Jaké příchutě?“ popisuje Thatnat své počáteční myšlenky.

Podle thajského „hmyzího vizionáře“ je totiž hlavním problémem to, že lidé mají při jídle často před očima hýbající se havěť. Pokud by však cvrčci byli „ukryti“ v sáčku a zbaveni nožiček, mohli by si mnozí lidé odmyslet nelákavý předobraz hemžícího se hmyzu a přijít upraveným cvrčkům na chuť. I on sám prý dříve odmítal jíst některé druhy brouků, protože mu to jednoduše připadalo divné: „Vyzkoušel jsem třeba černé cvrčky. Ale najednou jsem je měl před sebou, a i když je normálně jím, tak jsem prostě stále cítil, jak na mě zírají těma svýma očkama. Pak, když jsem je ochutnal, tak jsem cítil, jak mi mezi zuby uvízly jejich nožičky.“

Pozitiva z hlediska odborníků

Jakkoliv vám můžou Thatnatovy zkušenosti a stravovací návyky mnoha Thajců připadat nechutné, cvrčci platí podle odborníků za velmi zdravou potravinu. I když mají spoustu živin, nejsou kaloričtí. Dá se tedy říct, že jsou ideální volbou i pro ty, kdo chtějí zůstat fit nebo třeba shodit pár kil.

Katinka de Balogh, která zastává vysoké pozice v Organizaci pro výživu a zemědělství (FAO) a v současnosti vede regionální pobočku pro Asii, jejíž sídlo je právě v thajském Bangkoku, potvrzuje výživové hodnoty, které hmyz má. „Mají opravdu vysoký obsah bílkovin, ale i minerálů. Je v nich také třeba vitamín B12, který se vyskytuje například v mase, hlavně tom jehněčím či vepřovém. Hmyz je ovšem také zdrojem železa nebo zinku. Nutriční hodnota hmyzu však zatím nebyla uznána, ale domnívám se, že v poslední době stále víc zjišťujeme, že hmyz má opravdu velký nutriční potenciál,“ shrnuje aktuální poznatky Katinka de Balogh.

Pravidelně konzumují hmyz po celém světě téměř dvě miliardy lidí. V jižní Africe představuje hmyz až 10 % příjmu živočišného proteinu. Na ostrově Réunion je zase oblíbeným jídlem jeden druh vosy, která se podává s pálivou omáčkou z rajčat, zázvoru a paprik. V Japonsku se servírují sršni zbavení vnitřností například jako fondue.

Guláš zatím jen s hovězím

I Thatnat ovšem uznává, že hmyz není (a zřejmě ani v budoucnu nebude) jídlem pro každého: „Pokud jde o brouky, tak tady jsou lidé, kteří se jich bojí, pak ti, co je jedí, a také ti, kteří by je nikdy nedali do úst. Takže je opravdu velký úspěch, že jsme to dotáhli tak daleko.“

Přínosy hmyzí stravy jdou ale za hranice „pouhých“ nutričních hodnot. Ochránci přírody vyzdvihují kladné dopady chovu hmyzu pro gastronomické účely na životní prostředí. Například tradiční chov dobytka může podle ekologů za 18 % emisí skleníkových plynů. Kvůli klimatickým změnám a rychle se oteplující planetě je nutné emise snížit. Výměna steaků za hmyzí pochoutky by k tomu mohla výrazně přispět. Chov hmyzu totiž vyprodukuje stokrát méně škodlivých plynů než chov prasat nebo dobytka.

TIP: Mléko vyrobené ze švábů: Výživnější a k nerozeznání od kravského

Thatnat konstatuje, že jeho hmyzí produkty je zatím těžké vyvážet, protože Thajsko nemá potřebné dohody s vládami jiných zemí. Kdybyste tedy chtěli přispět svou troškou do mlýna a přidat si do guláše místo hovězího pár broučků, musíte si zatím na cvrčky z dovozu počkat.