Hluboko v rumunských horách, někde v Transylvánii, se prý pod zemí ukrývá škola Šolomance, kde vede výuku samotný ďábel. Žáci, děti z celého regionu, se tam učí používat černou magii a mluvit se zvířaty, přičemž během sedmiletého studia nevyjdou na slunce. Následně je vybrán jeden žák, aby se stal tzv. solomonari, tedy dračím jezdcem, schopným ovládat počasí. Mytická bestie, s níž spojí svůj život, přitom údajně žije v nedalekém jezeře.
Legenda o škole se patrně váže k jednomu z příběhů o králi Šalomounovi, jenž prý také měnil počasí. Fakt, že podle místní tradice děti vyučuje ďábel, už zřejmě představuje zkreslení předlohy. Ve starých pohanských legendách byli solomonari laskaví a prospěšní jedinci, kteří pomáhali lidem. Měli rudé vlasy, prostý bílý oděv a často se vydávali za žebráky – při sobě však nosili plno magických předmětů.
Počasí v hrsti
Hlavní dar solomonari spočíval v umění jízdy na drakovi a ve schopnosti vyvolávat deště či bouře. S rostoucím vlivem křesťanství byli ovšem démonizováni, a legenda tak postupně získala zcela jiný nádech. Podle některých příběhů poslouchali jezdci jen ďábla, mezi jehož pomocníky patřili. Dle jiných se nechali za úplatu najímat lidmi, aby ničili nebo naopak chránili určená pole.
TIP: Avalon, Lemurie, Atlantida: Bájné ostrovy, které lidé nepřestali hledat
Badatelé legendu poprvé popsali v 19. století, načež inspirovala řadu evropských umělců: Školu zmiňuje například Bram Stoker ve svém proslulém Drákulovi: Příslušníci ušlechtilého krvesajného rodu se tam měli vzdělávat a uzavírat smlouvu s ďáblem. Za zmínku také stojí, že v některých oblastech Rumunska víra v čarodějné jezdce na dracích dosud nevymřela. A přestože se představa o nich změnila – dnes symbolizují vznešenost – mezi lidmi na venkově a v horách stále žije.
