Hitlerova pozemní stuka: Německé raketomety druhé světové války (2)
Jako zbraně, jejichž účinek se na morálce spojeneckých vojáků podepsal více než cokoli jiného z německé výzbroje, lze uvést bitevní letouny Stuka a raketomety Nebelwerfer. Při jejich nasazení předcházelo mohutným explozím dopadajících pum nebo raket nervy rvoucí ječení. Tyto zvuky děsily příslušníky některých nepřátelských jednotek tak, že prchali ze svých stanovišť
Podle některých zdrojů byl raketomet Nebelwerfer zkonstruován již v roce 1937 a roku 1940 probíhaly testy baterie s osmi kusy v Munsteru. Právě tam došlo ke zformování prvního raketometného útvaru číslo 51, jenž se měl účastnit invaze na britské ostrovy a palby na nepřátelské lodě v kanálu La Manche. Lehké bezzákluzové dělostřelecké zbraně střední ráže mohly na rozdíl od podstatně těžších polních děl střílet i z menších vyloďovacích plavidel na námořní i pozemní cíle a účinně pomáhat při vytváření předmostí. V té době byl jmenován velitelem zadýmovacích (raketových) vojsk generál Hermann Ochsner. Místo vylodění v Anglii však raketomety vyrazily na východ.
21 cm Nebelwerfer 42
Přímým pokračováním vývoje 15 cm Nebelwerferu byl 21 cm Nebelwerfer 42. Ten se od svého předchůdce lišil hlavně dvěma základními konstrukčními změnami. Především byla vyvinuta nová munice 21 cm Wurfgranate 42 Spreng. Už z názvu vyplývá, že se nejednalo o raketu se zadýmovací, ale s bojovou tříštivou hlavicí. U raketometu se snížil počet raketnic ze šesti na pět, jinak žádné významné konstrukční změny neproběhly. Uvedená rotační dělostřelecká raketa je považována za nejlepší německý typ vyvinutý za druhé světové války.
Předchozí část: Hitlerova pozemní stuka: Německé raketomety druhé světové války (1)
Používala ji rovněž Luftwaffe jako 21cm Bord-Raketen-Gerät. Stala se vzorem řady poválečných konstrukcí, především sovětských, čínských a španělských, a rovněž munice pro československý raketomet vz. 51. Přední část rakety tvořila bojová hlavice rozdělená na prázdnou balistickou část a bojovou hlavici naplněnou trhavinou Fp 60/40 a opatřenou v předním dnu nárazovým zapalovačem Z. 35 K. Výrobně se jednalo o zkrácený dělostřelecký granát ráže 150 mm. K hlavici byl přišroubován válcový raketový motor s tuhou pohonnou hmotou vybavený prachovým zažehovačem. Konec tvořilo našroubované dno s 22 šikmými obvodovými tryskami, které urychlovaly raketu a zároveň jí udílely rotaci kolem podélné osy. Raketa o celkové délce 1 260 mm vážila 112,6 kg a dostřelila do vzdálenosti 7 850 m.
15 cm Nebelwerfer 41
- OBSLUHA: 5 mužů
- HMOTNOST PRÁZDNÉHO RAKETOMETU: 590 kg
- DÉLKA: 4 610 mm
- ŠÍŘKA: 2 130 mm
- VÝŠKA: 2 250 mm
- MIN. DOSTŘEL: 200 m
- MAX. DOSTŘEL: 6 900 m
- RYCHLOST STŘELBY: 18 raket/min.
Organizace a bojové nasazení
Výše uvedený 51. raketový pluk zahájil boj na východní frontě již 22. června 1941 v prostoru Suwalki-Kowno, když za 30 minut vypustil celkem 1 500 raket. První výcvikový pluk vypustil za stejnou dobu 1 600 raket u Sokalu. Základní organizační jednotku tvořil oddíl se třemi bateriemi po šesti raketometech a štábní baterií složenou nejčastěji ze sedmi logistických a technických čet. V prvním roce bojů tvořila výzbroj kombinace 15cm raketometů a 10cm minometů, postupně nahrazených raketomety.
Od roku 1942 byla ve výzbroji některých oddílů kombinace různých druhů raketometů. V případě kombinace 15cm raketometů a 21cm raketometů ničily první přednostně živou sílu, zatímco druhé s účinnější municí i polní opevnění a stavby. Pluk se obvykle skládal ze tří oddílů, přičemž existovaly různé kombinace jejich výzbroje. Každá četa byla k obraně vybavena 3,7cm protitankovým kanónem, od roku 1943 účinnějším kanónem ráže 5 cm.
100% ztráty
Od března 1943 docházelo k formování brigád složených ze dvou pluků. Kromě mobilních útvarů se formovaly stabilní pevnostní brigády a brigády lidových granátníků. V létě 1941 existovalo pět pluků, z toho jeden výcvikový, zatímco počátkem roku 1945 sedm brigád, devět lidových brigád a jedna pevnostní. Paralelně fungovaly raketové útvary vojsk SS. Jiné zdroje uvádějí vytvoření celkem 20 brigád s 2 527 důstojníky, 18 150 poddůstojníky a 112 321 vojíny.
K tomu je třeba dodat, že vzhledem k vysokým ztrátám byly některé pluky, například padesátý první, obnoveny i třikrát po vymazání veškerých příslušníků ze seznamů živých vojáků. Důvodem byl fakt, že velitelé nasazovali raketomety kvůli jejich menšímu dostřelu do prostoru první linie. Proto se v obraně zúčastňovaly i odrážení pěchotních a tankových útoků přímou palbou. Například uvedený 51. pluk za pět měsíců roku 1943 vypustil 68 344 raket ráže 15 cm a 8 325 ráže 21 cm. Napadl 43 tankových uskupení, 342 shromaždišť vojsk a 42 postavení sovětského dělostřelectva. Zároveň se podílel na odražení 145 útoků pěchoty a tanků.
