Hermann Balck: Neprávem zapomenutý generál a hvězda německé Panzerwaffe

Generál obrněných vojsk Hermann Balck se stal devatenáctým z pouhých sedmadvaceti mužů, kteří obdrželi Rytířský kříž Železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a diamanty. Toto i další vysoká vyznamenání si vysloužil v první linii, a nikoliv prací na štábech. Během války několikrát odmítl funkci v generálním štábu a raději si ponechal velení v poli.

Jaký otec, takový syn

Podobně jako mnozí další němečtí velitelé druhé světové války se i Hermann Balck narodil do vojenské rodiny. Jeho pradědeček bojoval v řadách Královské německé legie pod vévodou Wellingtonem proti Napoleonovi, jeho otec zase velel za první světové války divizi a stal se jedním z nejvýznamnějších německých teoretiků taktiky. Byl to statečný muž a také pragmatik, který měl na svého syna velký vliv. Hermannovi se totiž často svěřoval s problémy, které trápily císařskou armádu.

Mladý muž pozorně naslouchal a vše si pečlivě analyzoval a bystře hodnotil. Když vypukla první světová válka, Hermann Balck sloužil u horské pěchoty. Postupně bojoval na západní, východní, italské i balkánské frontě. Již tehdy na sebe upozorňoval především velkou iniciativou a pohotovostí. Jednou například vedl průzkumnou hlídku za ruské linie, která dokázala v nepřátelském týlu operovat po několik týdnů. Během bojů byl Balck sedmkrát raněn a válku zakončil jako velitel roty. Nadřízení nechtěli o nadějného důstojníka přijít, a tak jej zařadili mezi vyvolené, kteří směli zůstat v armádě okleštěné nařízeními versailleské smlouvy.

Ve svých pamětech Balck uvádí, že mobilní válka jej začala lákat již během první světové války. Zúčastnil se mnoha akcí vedených v součinnosti s kavalerií, a tak si podal v roce 1922 žádost o převelení k 18. jízdnímu pluku. Nadřízení mu vyhověli a na dalších 12 let se stal velitelem kulometné roty v této jednotce. V rámci početně omezeného důstojnického sboru nebylo příliš prostoru pro další kariérní růst. Nadějný důstojník si musel počkat až na změnu společenských poměrů.

Ve službách nacismu

Balck se poctivě staral o svou jednotku i o každodenní potřeby podřízených, takže si časem vybudoval v armádě velmi dobré jméno. Na podzim 1938 byl proto přeložen k Vrchnímu velitelství pozemních sil (OKH) jako operační důstojník jezdectva. Pod jeho pravomoc ale spadaly například také průzkumné a motorizované jednotky. Podplukovník Balck se velmi zajímal o mohutně se rozvíjející Panzerwaffe a již na sklonku 30. let prosazoval masivní výrobu nových tanků. Nadřízení jej však odmítli a produkce obrněnců nadále pokračovala svým líným tempem. Válka přitom klepala na dveře.

Polské tažení ještě Balck strávil ve štábu, ale do Francie již táhl v čele 1. motorizovaného pluku. Tuto jednotku si velmi pochvaloval, protože část jejího mužstva tvořili vojáci z jeho starého 18. jízdního, a hlavně nedávno obdržela nejmodernější výzbroj a výstroj. Byli to právě Balckovi muži, kdo v květnu 1940 jako jedni z prvních překročili řeku Mázu. Podplukovník se s tím nespokojil. Správně totiž pochopil, že se zde může rozhodnout o osudu celého tažení.

Navzdory námitkám svého štábu, který chtěl nechat pluk odpočinout, zavelel k dalšímu útoku a hnal vyčerpané muže do dalšího boje. Německý postup Francouze zaskočil a jejich odpor se zhroutil. Za své výkony během západního tažení si Balck vysloužil povýšení na plukovníka a Rytířský kříž Železného kříže. Poté převzal velení 3. tankového pluku, se kterým úspěšně bojoval v Řecku.

Pokračování: Generál Hermann Balck: Hořký konec hvězdy německé Panzerwaffe

Před začátkem operace Barbarossa však byl i přes svůj odpor opět převelen k OKH, kde chtěli využít jeho nemalé organizační schopnosti. Plukovník měl za úkol zefektivnit výrobu nových tanků. Toho se mu částečně dařilo dosáhnout, ale úmorná kancelářská práce jej nebavila. V květnu 1942 jej nadřízení konečně vyslyšeli a vyslali znovu do pole.