Happy end orla bělohlavého: Vzkříšený symbol americké svobody
Není tomu tak dávno, co Spojené státy americké málem přišly o svůj národní symbol – bělohlavého krasavce s dvoumetrovým rozpětím a silnými pařáty, který zdobí zadní stranu amerických mincí
Jako symbol USA byl orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus) zvolen v roce 1782 pro svoji dlouhověkost, sílu, majestátní vzezření a svobodu, díky níž ještě na začátku minulého století v hojném počtu křižoval oblohu nad jezery a vodními toky americké přírody. Pak si ale začala vybírat svou daň postupná ztráta přirozeného prostředí a střílení orlů jako škodné zvěře, které se stalo koníčkem mnohých samozvaných lovců. Jen na Aljašce bylo takto zabito více než 100 000 jedinců. Místní rybáři považovali orly za hrozbu pro lososy, a tak je systematicky a bez skrupulí vybíjeli.
Chemická pohroma
Vláda reagovala na klesající stav orlí populace vydáním Paktu o ochraně orla bělohlavého, který zakazoval vlastnit, prodávat či zabíjet tento živočišný druh. Přesto se orlům nedařilo o moc lépe a jejich počet se dalších dvacet let neustále snižoval. Hlavní příčinou strádání dravců se stalo rozsáhlé používání DDT a dalších pesticidů, které se z rostlin dostaly do trávicího traktu malých savců. Orli tato zvířata lovili, a chemické látky tak začaly páchat škodu i v jejich organismu.
Kromě toho, že cizorodé látky poškozovaly zdraví dospělých jedinců, zhoršovaly i kvalitu kladených vajec. Jejich skořápky byly tenčí a často praskly ještě před ukončením inkubační doby. Ani z neprasklých vajec se mláďata mnohdy nevylíhla. Při zkoumání uhynulých orlů bylo v jejich tukové tkáni a pohlavních žlázách objeveno velké množství DDT, které vysvětlovalo, proč je mnoho dospělců neplodných.
Odraz ode dna
V padesátých a šedesátých letech minulého století si riziko vyhynutí orla bělohlavého uvědomovala již široká veřejnost a mnoho amerických států jej zařadilo na seznam ohrožených druhů. Začaly vznikat skupiny, jejichž cílem byla záchrana symbolu svobody amerického národa. V roce 1963 klesl počet hnízdících párů na pouhých 417. Pro srovnání můžeme uvést, že v době kdy se dravec stal národním symbolem, bylo hnízdících párů asi sto tisíc. Do roku 1967 byl orel bělohlavý prohlášen za ohrožený druh na celém území USA.
TIP: Audience u jeho vzdušné výsosti: Jarní setkání s orly mořskými
O pět let později bylo s konečnou platností zakázáno používání DDT a vládní agentura Fish and Wildlife Service navázala spolupráci se Zoo v San Franciscu, Institutem pro studium divoké zvěře a dalšími organizacemi a společně vypracovali plán návratu orla do volné přírody. Během následujících 22 let bylo vypuštěno 103 jedinců odchovaných v zajetí. Populace se pomalu vzpamatovávala a z chovných stanic přibývali další a další dravci, kteří postupně doplnili počet na dnešních více než 10 tisíc párů hnízdících na území USA. V roce 2007 byl orel bělohlavý vyškrtnut ze seznamu ohrožených druhů.
Stále pod dohledem
Spojené státy tak po mnohaletém boji dokázaly stabilizovat populaci druhu, který před padesáti lety téměř ztratily. Je to skutečně impozantní pohled, když s v zimních měsících na hranici Kalifornie a Oregonu slétnou stovky orlů, aby tu lovili myši a jiné hlodavce. Nádherné dravce s pohnutou historií přijíždějí pozorovat skupiny turistů. Jistě nejsou jediní, kdo ocení, že ještě dalších dvacet let má vláda v úmyslu bedlivě sledovat, jestli populace orlů skutečně prospívá a zda není nutno vrátit orla bělohlavého na seznam národních ohrožených druhů.
