Hans-Joachim Marseille: Hitlerova obávaná hvězda Afriky (2)

Marseille si připisoval další a další vítězství a koncem roku měl na kontě již 36 sestřelů. V lednu 1942 přešla vojska Osy do protiofenzivy a I./JG 27 se brzy vrátila na svou základnu na letišti Martuba. Dne 7. února se Marseille sám utkal přímo nad letištěm se sedmi hurricany a sledován osazenstvem celé základny dva z nich poslal k zemi. Další dvě stíhačky sestřelil odpoledne, čímž zaokrouhlil svůj účet na 40 vzdušných vítězství.

Předchozí část: Hans-Joachim Marseille: Hitlerova obávaná hvězda Afriky (1)

Husarský kousek

Dne 13. února zahájil palbu na jeden hurricane, ale odletující trosky zasáhly jeho vlastní letoun a motor se po chvíli zastavil. Z výšky 3 000 metrů se pokoušel doklouzat nad německé území. Po nějaké době však pod sebou spatřil další hurricane. Lovec Marseille neodolal příležitosti, nabral rychlost střemhlavým letem a jednou dávkou hurricane sestřelil! Pak teprve doplachtil k zemi a posadil svůj Bf 109 na břicho.

Padesátého vítězství dosáhl 21. února, za což druhý den obdržel Rytířský kříž Železného kříže. I v Africe Hans-Joachim stále žil bohémským životem. Stan si prý polepil fotografiemi přítelkyň, obdivovatelek a hereček, které znal z Berlína. Neustále tam z gramofonu zněla jazzová hudba, i když její poslouchání nebylo v Německu v té době tolerováno. Součástí stanu byl i bar obsluhovaný Marseillovým černým sluhou. Šlo o dezertéra z jihoafrické armády Matthewa Letuku, který svého německého pána učil anglicky, hrál s ním šachy a postupně se stal jeho kamarádem.

Šetřivé eso

Na jaře 1942 Marseillova hvězda nadále stoupala. Dočkal se povýšení na Oberleutnanta a připisoval si další vzdušná vítězství. Jeho specialitou se stala extrémně přesná střelba z obtížných úhlů. Své sestřely také dosahoval s minimální spotřebou nábojů. Zbrojíře vždy uvádělo v údiv, že i z letů, ve kterých dosáhl několika vítězství, se vracel třeba i s polovinou nevystřílené munice.

Další z legendárních stíhačů Günther Rall o tom po válce napsal: „Vypočítal jsem, že k sestřelení jednoho letounu průměrně potřeboval jen 15 nábojů. To je přímo neuvěřitelné. Žádný jiný stíhač se mu v tomto ohledu ani nepřiblížil. Šlo o vynikajícího pilota a výborného střelce, věřím, že nejlepšího v celé Luftwaffe.“ Jeho spolubojovníci vyprávěli, že v zatáčkách létal s tak přiškrceným motorem, že se dostával na hranici ztráty rychlosti a pádu do vývrtky. Dokonce i vysouval přistávací klapky, aby mohl točit v užším kruhu a dostat se do střelecké pozice.

Setkání s Hitlerem

Mimořádný den pro Marseilla přišel 3. června 1942, kdy během doprovodu bombardérů nad obklíčenou pevnost Bir Hakeim poslal k zemi šest letounů během 11 minut. Šlo o tomahawky z 5. jihoafrické perutě, které se pokusily napadnout pomalé Ju 87 a těžce za to zaplatily. Po útoku messerschmittů vytvořily spojenecké letouny obranný kruh, který ale svou roli nesplnil. Rainer Pöttgen zůstal výše a pozoroval, jak Marseille znova a znova proniká do obranného kruhu a pokaždé zasahuje po jednom tomahawku.

V polovině souboje se mu sice zasekl kanon, přesto ale útočil dál a sestřeloval nepřátelské stíhačky jen dvojicí 7,92mm kulometů. Pöttgen jako obvykle vůbec nevystřelil, hlídal svého velitele a kontroloval místa dopadů sestřelených nepřátel, mezi kamarády se mu ostatně žertem říkalo létající počítadlo. Šestého června obdržel Marseille Dubové ratolesti k Rytířskému kříži a o dva dny později se dočkal jmenování velitelem 3./JG 27. Ten měsíc pro něj byl ostatně mimořádně úspěšný, protože v jeho průběhu překročil hranici sta vzdušných vítězství. Krátce poté odjel do Německa, kde byl oslavován jako národní hrdina a Hitler mu osobně udělil k Rytířskému kříži i Meče. 

Znovu na frontu

Po dvouměsíční dovolené se 22. srpna 1942 vrátil zpět do Afriky a hned 1. září mohl oslavit svůj nejúspěšnější den, když během tří letů sestřelil 17 britských stíhaček. Šlo o nejlepší výsledek, jakého dosáhl kdo z německých stíhačů během jednoho dne proti západním Spojencům. Ten den se na základně jeho jednotky náhodou nacházel i polní maršál Albert Kesselring. Marseille po druhém letu podával hlášení přímo jemu a ohlásil návrat své Staffel z akce a dvanáct sestřelů dosažených během dne.

Kesselring se ho zeptal, kolik z nich poslal k zemi on sám, a Marseille s úsměvem odpověděl: „No přece dvanáct, pane polní maršále!“ Nazítří ohlásil dalších pět sestřelů z večerní akce a obdržel jako čtvrtý příslušník německé armády Brilianty k Rytířskému kříži. V těch dnech britská 8. armáda zahájila ofenzivu za silné podpory letectva a Marseille se dostal do víru urputných vzdušných bojů. Dne 3. září sestřelil šest stíhaček, 5. září ohlásil čtyři sestřely a příští den další čtyři, 15. září dokonce sedm.

Nejmladší kapitán

O den později ho s tajemným výrazem na tváři zastavil jeden z jeho spolubojovníků se slovy: „Dovolte, abych vám pogratuloval, pane nadporučíku.“ Když se Marseille udiveně zeptal, k čemu že, dostalo se mu odpovědi: „To vám nemohu říci, pane kapitáne!“ Ve dvaadvaceti letech se tak údajně stal nejmladším příslušníkem Luftwaffe v kapitánské hodnosti. Dne 26. září poslal k zemi znovu sedm nepřátelských letadel. Poslední vítězství toho dne byl spitfire, který sestřelil po mimořádně těžkém 12 minut trvajícím souboji. Na letiště se pak vrátil naprosto vyčerpán a ani prý nezamával křídly na znamení vítězství. O poraženém nepříteli se poté vyjadřoval jako o nejlepším, s jakým se kdy střetl.

Ke svému poslednímu letu odstartoval Hans-Joachim Marseille 30. září dopoledne. Asi 40 km za frontou začala stoupat teplota motoru jeho nového letounu, jenž vzápětí začal hořet. Marseille nechtěl vyskočit nad nepřátelským územím, a tak se pokoušel letoun za každou cenu dotáhnout k vlastním liniím. To se mu nakonec povedlo, obrátil stroj na záda a ve výšce 200 metrů vyskočil. Narazil však do kormidel, což jej patrně omráčilo a při dopadu na zem zahynul.

Jeho smrt Luftwaffe velmi pečlivě prošetřovala a vyloučila jak sabotáž, tak zavinění pozemním personálem. Hans-Joachim Marseille odlétal celkem 388 bojových letů a sestřelil 158 letounů západních Spojenců, což z něj činí v tomto ohledu nejúspěšnějšího stíhače Jagdwaffe. Velitel německého stíhacího letectva Adolf Galland o něm jednou prohlásil: „Byl mezi stíhači druhé světové války nedostižným virtuosem. Bez něj bychom vůbec nevěřili, že takové výkony jsou možné.“