Hákový kříž nad velehorami: Po stopách nacistické expedice do Tibetu (2)

V polovivě roku 1938 dorazila do Tibetu pochybná výprava nacistických vědců, pátrajících po árijských kořenech. V době jejich příchodu měla Lhasa asi 25 tisíc obyvatel a v okolních buddhistických klášterech žil zhruba stejný počet mnichů. Pobyt výzkumníků se ovšem zřejmě značně lišil od obrázku vykresleného Němci, podle nějž „velitelé sta věd“ – jak je Tibeťané nazývali – diskutovali s místními o jejich kultuře a s pokorou poznávali tamní zvyky. „Setkání východních a západních svastiků“ připomínalo víc než co jiného bujaré pitky, kdy alkohol tekl proudem za zvuku německých písní pouštěných z gramofonu. 

Předchozí část: Hákový kříž nad velehorami: Po stopách nacistické expedice do Tibetu

Ani výslovný zákaz Tibeťanů nezabránil Němcům dál sbírat výzkumný materiál. Zabíjeli ptáky, prováděli geomagnetická měření a došlo i na etnologické studie. Obzvlášť zarážející bylo chování antropologa Bruna Bergera, který používal speciální zařízení k měření obličejů místních obyvatel a k vytváření sádrových odlitků tváří. Právě jeho poznatky ohledně odolnosti tělesných schránek lidí narozených v horách se navíc později testovaly v koncentračních táborech, kde vězni čelili smrtícím pokusům s podchlazením. 

Na mnoha filmových páscích zaznamenali Němci kněze vykonávající pohřební rituály, jež zahrnovaly i rozřezávání mrtvol a házení masa supům. Během sbírání materiálu si němečtí badatelé očividně nevybudovali zrovna dobrou pověst: Při pořizování snímků značně rušili a z některých pasáží je zjevné, že si místní lidé jejich přítomnost vyloženě nepřáli.

Nacista ve službách dalajlámy 

Navzdory tomu Schäfer, kterého Britové nazývali „knězem nacismu“, v Tibetu se svými muži dál nerušeně pobýval. Roli jistě sehrálo i jeho podlézavé chování k místním politickým vůdcům – především k představenému hlavního lhaského kláštera Radreng. Ten byl onoho času regentem tehdy čtyřletého Tändzina Gjamccha, pozdějšího (dodnes žijícího) 14. dalajlámy. Skupina dokonce mohla ve Lhase zůstat o půl roku déle, než se původně zamýšlelo. Podle zprávy SS z roku 1939 však dobré vztahy podpořilo i něco dalšího: Schäfer prý regentovi tajně nabídl zbraně. Není ovšem jisté, zda k jejich předání skutečně došlo.

Jisté – a nesmírně pozoruhodné – naopak je, že roku 1939 zavítala do Himálaje i další německá, oficiálně horolezecká expedice. Později ji ve svém bestselleru Sedm let v Tibetu popsal cestovatel a horolezec Heinrich Harrer a v roce 1997 vznikl podle jeho knihy neméně populární film. Tehdy již 85letý autor literární předlohy si však po jeho uvedení do kin vysloužil kromě druhé vlny slávy rovněž neblahé následky: Dva rakouští novináři totiž v té době odhalili, že se Harrer zapletl s nacismem víc, než bylo po válce zdrávo. 

Už od roku 1933 působil jako člen „hnědých košil“ neboli jednotek SA, a nelze tedy říct, že by ho ke vstupu do strany donutily předválečné okolnosti. Navíc poté, co vliv SA opadl a k moci se dostala SS, vyměnil hnědou za černou a začlenil se do řad „smrtihlavů“. Celá věc je tím pozoruhodnější, že pak v letech 1948–1952 působil jako evropský „poradce“ tehdy velmi mladého dalajlámy, kterého měl učit zvykům starého kontinentu. 

Projekt tajné povahy

Existuje mnoho dalších hypotéz, jež vysvětlují, co nacisté před vypuknutím války v Tibetu dělali. Například britská zpravodajská služba podezírala výpravu ze špionáže. Podle ní tam Němci zkoumali oblasti, kde by mohlo docházet k budoucím střetům zájmu předpokládaných vítězných mocností, Německa a Japonska. První zmíněná země prý také chtěla zlepšit rádiový kontakt s japonským spojencem, tudíž bylo nutné v tibetských horách instalovat speciální automatický retranslátor – zařízení, jež podporuje kvalitu signálu. Uvedená domněnka se opírá o dokumenty anglické rozvědky z roku 1942, která měla německý vysílač v Tibetu zničit. Protože se však nakonec v lokalitě odehrál masivní výbuch a celá podminovaná skalní stěna se zřítila, můžeme se dnes o existenci zařízení pouze dohadovat.

TIP: Konspirační teorie třetí říše: Existovala nacistická základna na Antarktidě?

Podle další hypotézy zvažovali Němci Tibet coby možnou základnu pro útok na Britskou Indii a doufali, že jim mise pomůže navázat s Tibeťany spojenectví. Částečně se to ostatně podařilo, jak naznačuje korespondence tamního regenta s Hitlerem. K objasnění cíle výpravy nepřispívají ani slova říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse: Už roku 1940 sdělil německým novinám, že „hlavní úkol tibetské expedice byl politické a vojenské povahy“ a „neměl mnoho společného s řešením vědeckých otázek“, přičemž „detaily není možné odhalit“. Možná jsou ovšem pravdivé obě teorie a hledání kořenů „vyšší rasy“ bylo pro výpravu stejně důležité jako špionážní činnost.