Genetika rytmu: Vědci objevili geny pro schopnost vnímat hudbu a rytmus
Rozsáhlá genetická studie vystopovala téměř 70 genů souvisejících s naší schopností vnímat hudbu a rytmus. Zároveň se ukázalo, že dědičnost u této schopnosti nehraje příliš velkou roli…
Genetika je všechno, jen ne nudná. Potvrzuje to nedávný výzkum mezinárodního týmu, který vedli odborníci amerického Vanderbiltova genetického institutu. Badatelé uskutečnili první rozsáhlý průzkum genetiky vnímání hudebního rytmu, významné lidské vlastnosti, která je společná prakticky všem známým kulturám. Jejich výsledky publikoval vědecký časopis Nature Human Behaviour.
Vědci v rámci tohoto výzkumu vystopovali téměř 70 genů či skupin genů, které souvisejí s lidskou schopností vnímat hudbu a rytmus. Využili k tomu rozsáhlá data komerční genetické společnosti 23andMe. Výzkumu se online formou aktivně zúčastnilo přes 600 tisíc lidí, kteří museli zvládnout například úkoly spojené s tleskáním do rytmu a podobně.
Spousta genů pro rytmus
Vedoucí výzkumu Reyna Gordon a její kolegové zjistili, že vnímání rytmu je vysoce polygenní vlastnost, tedy že se na ní podílí minimálně zmíněných téměř 70 genů. To znamená, že podle všeho neexistuje žádný jediný „rytmický gen“. Zároveň se ukázalo, že tato schopnost není příliš ovlivněná dědičností – podle vědců se „rytmické nadání“ dědí jen v 13 až 16 % případů, z čehož podle vědců vyplývá, že schopnost vnímat hudbu a rytmus určuje ve valné míře souhra řady dalších faktorů.
Ukázka z online výzkumu (ilustrace: Nature Human Behaviour, CC BY 4.0)
Podle Gordonové je rovněž velmi zajímavé, jaké konkrétní role vlastně mají v lidském těle geny, které jejich tým odhalil jako zásadní pro vnímání rytmu. Řada z těchto genů se podílí na vývoji nervové soustavy, a také biologických znaků, která mají „rytmickou“ povahu, jako je například chůze, dýchání nebo cirkadiánní rytmus.
TIP: Vědci vystopovali geny, které jsou zodpovědné za vzhled lidské tváře
„Dědičná složka vnímání rytmu se projevuje už ve velmi časných fázích vývoje mozku a zahrnuje geny sluchových a motorických oblastí mozkové kůry,“ vysvětluje Gordonová. Drobnou vadou na jinak velmi zajímavé studii je skutečnost, že drtivá většina z 600 tisíc respondentů měla evropské předky a nezahrnovala tak jiné etnické skupiny.
