Císař František Josef I. a korunní princ Rudolf: Rozkol mezi otcem a synem
Vztahy mezi rakouským císařem Františkem Josefem I. a jeho synem Rudolfem nebyly zrovna idylické
Pro korunního prince bylo jedním z nejhorších zklamání císařské rozhodnutí, že nesmí studovat na vysoké škole a musí se stát vojákem. František Josef soudil, že univerzitní studium je neslučitelné se společenským postavením člena císařské rodiny, že je to nedůstojné, ba ponižující.
Sečtělý princ
Rudolf měl přitom hluboké odborné znalosti, o čemž svědčí mimo jiné to, že mu Vídeňská universita udělila čestný doktorát za zeměpisně-biologickou studii Patnáct dnů na Dunaji, v níž podal výsledky pozorování vzácných orlích druhů. „Jsem fanatickým obdivovatelem přírody a přírodních věd,“ reagoval princ v jednom soukromém dopise na záplavu chvály. A skromně dodal: „Ale tím je také vše řečeno. Chybí čas, vzdělání a důkladnost.“
Princ toužil po vysoké škole, ale místo studií musel na vojnu. Na rozdíl od svého pruského protějšku, sebevědomého prince Viléma, který na univerzitu musel, aniž o to stál. Otec se nakonec přece jen smiloval a povolil mu odklad aktivní služby. Korunní princ se mohl vydat coby císařský tovaryš do světa na zkušenou. Rozjel se do Švýcar a vzápětí doprovázel matku na jedné z jejích cest do Anglie, kde si získal náklonnost královny Viktorie a prince z Walesu.
Z Egypta do Čech
Britský princ (pozdější král Eduard VII.) měl o Rudolfovi vysoké mínění už od návštěvy Vídně, kdy bylo Rudolfovi teprve jedenáct. V Anglii Rudolf dovršil svoje už tak důkladné národohospodářské studium, pak se ještě vydal do Španělska na cestu spíše přírodovědeckého charakteru. Nikoliv sám, nýbrž v doprovodu svého idolu, který bezmezně obdivoval – Alfreda Brehma. Další putování bylo poněkud exotické – Egypt a Palestina. Pak už však měl s cestováním utrum, protože dostal něco jako povolávací rozkaz, a to do hlavního města Království českého. V hodnosti plukovníka c. k. armády měl nastoupit k 36. pěšímu pluku do Prahy. Ubytoval se rovnou na Hradčanech.
Češi si od pobytu mladého korunního prince slibovali, že by si Praha mohla s Vídní víc porozumět. Rudolf se tu věnoval vojenským povinnostem, psaní politických spisů a také korespondenci. V jednom dopise, adresovaném někdejšímu vychovateli Latourovi, napsal o svém otci tato slova: „Náš císař nemá žádného přítele. Jeho charakter, jeho bytost to nepřipouštějí. Stojí opuštěn na své výšině, se svými úředníky mluví o příslušných úředních záležitostech, ale jakémukoli rozhovoru se přímo úzkostlivě vyhýbá. Proto také tak málo ví o myšlenkách a citech člověka, o názorech a postojích lidu. Myslí si, že jsme teď v jedné z nejšťastnějších epoch Rakouska, oficiálně se mu to také říká, v novinách čte jen červeně zatržená místa, a tak je odloučen od jakéhokoli prostého lidského styku, a od nestranné, skutečně dobře míněné rady.“
