Felix von Luckner: Poslední plachetní korzár německého císaře Viléma (1)
Ve válkách moderní doby rozhoduje o vítězství více než odvaha a důvtip bojovníka dokonalost a početní převaha nasazených zbraní. Na druhou stranu se v nich mohou prosadit i jednotlivci, kteří tato železná pravidla obracejí naruby. Jedním z nich byl i Felix von Luckner
Felix hrabě von Luckner pocházel ze staré vojenské rodiny – k jeho předkům patřil i francouzský maršál a velitel Rýnské armády Nikolaus von Luckner, popravený za revolučního teroru roku 1794. Felixův otec věřil, že syn dostojí rodinné tradici a vstoupí do vojenské služby u kavalerie, mladík však toužil stát se námořníkem. Ve třinácti letech proto utekl z domu a odplul jako stevard na ruské lodi Niobe z Hamburku do Austrálie.
Bouřlivé mládí
Po příjezdu do Austrálie se protloukal všelijak: živil se jako pomocník strážce majáku, lovec klokanů, barman a díky velké fyzické síle i jako boxer v ringu. Dobrodružná povaha ho ale brzy znovu zavála na moře. Dostal se až na jihoamerický kontinent, kde strávil nějaký čas v chilském vězení. Později vstoupil do mexické armády a stal se členem gardy prezidenta Díaze. Roku 1903 se Felix vrátil do vlasti.
V Lübecku složil kormidelnické zkoušky a o pár let později získal ve škole námořní plavby v Hamburku kapitánský patent. Jako dobrovolník vstoupil do Kaiserliche Marine a na přímluvu prince Jindřicha, císařova bratra a generálního inspektora loďstva, byl zařazen mezi aktivní důstojníky. Dosáhl hodnosti Oberleutnant zur See a od roku 1911 sloužil postup ně na bitevních lodích Preussen, Braunschweig a Kaiser. V letech 1913–1914 se na dělovém člunu Panther plavil do Německé jihozápadní Afriky. Záhy po vypuknutí světové války se stihl ještě po dvouletém manželství rozvést se svou první ženou Petrou a v téže době následovalo jeho přeložení na loď Kronprinz.
První bojové zkušenosti
SMS Kronprinz, náležící k nejmodernější třídě bitevních lodí König, měl maximální výtlak 28 600 tun, dokázal vyvinout rychlost 21 uzlů a jeho hlavní výzbroj tvořilo 10 děl ráže 305 mm v pěti otočných věžích. Luckner se stal velitelem záďové věže „E“. Po skončení zkoušek v lednu 1915 se Kronprinz připojil k III. eskadře Hochseeflotte a zúčastnil se několika výpadů do Severního moře, jimiž se Němci bez většího úspěchu snažili vylákat část sil britské Grand Fleet k boji.
Skutečně velkou bitvu zažil Kronprinz a s ním i Felix von Luckner až u Jutska při největším námořním střetnutí války. Společně se sesterskými loděmi König, Grosser Kurfürst a Markgraf zde Kronprinz tvořil V. divizi III. eskadry hlavních sil admirála Scheera. Prvním cílem jeho palby se staly britské lehké křižníky a poté bitevní loď HMS Malaya. Dělostřelci se v bitvě osvědčili. Podle některých námořních historiků to byla právě jejich palba, která způsobila výbuch křižníku HMS Defence, ačkoliv je tato zásluha obvykle přičítána bitevnímu křižníku Lützow. Kronprinz vypálil u Jutska 144 granátů ráže 305 mm a jako jediná loď své třídy unikl poškození.
Kapitánem Seeadleru
Německo se v té době všemožně snažilo obnovit činnost svých námořních korzárů, kteří by v odlehlých vodách narušovali dohodové námořní trasy, potápěli lodě a vázali tak síly nepřítele. V roce 1916 byla ale většina z nich již sama potopena, nebo pro nedostatek uhlí internována v neutrálních přístavech. Proto byl pro tento nesnadný úkol zvolen SMS Seeadler, starý trojstěžník s ocelovým trupem a pomocným dieselovým motorem.
A protože jen málokterý důstojník se mohl pochlubit takovými zkušenostmi s plavbou na velkých plachetnicích jako čerstvě povýšený Kapitänleutnant von Luckner, padla při hledání velitele volba právě na něj. Měl se stát posledním korzárem, který kdy na své plachetnici brázdil oceány. Otázkou bylo, zda vůbec prorazí skrz britskou blokádu.
TIP: Bitevní loď North Carolina: Jižanská kráska z oceli (1)
Seeadler se vydal na moře 21. prosince 1916 pod norskou vlajkou a s falešným jménem Irma. Loď proplula podél norského pobřeží a kolem severního Skotska zamířila do Atlantiku. Na Štědrý den ji sice zastavil pomocný křižník HMS Avenger, ale „norská“ identita slavila úspěch a korzár byl propuštěn. Krátce nato se však ocitl uprostřed jednoho z nejhorších hurikánů té zimy. Bouře se však stala pro posádku nakonec požehnáním. Donutila totiž blokádní flotilu k návratu do přístavů a Němci mohli nerušeně zamířit do klidnějších vod.
Dokončení ve čtvrtek 28. června
