Existovali bazilišci a trpaslíci? Středověké bestiáře zachytily nejpodivnější tvory

Touha poznávat daleké země je stará jako lidstvo samo. Toto poznání přitom nemusí mít se skutečnou realitou mnoho společného... Společně s cestovateli, obchodníky a námořníky se tak do civilizovaného světa dostávají také informace o neobvyklých tvorech, které je možné ve vzdálených krajinách a hlubokých mořích spatřit. Cestování je v minulosti určeno jen dobrodruhům či vyvoleným. Většina posluchačů si tak musí vystačit se svou a vypravěčovou fantazií. A jak známo, fantazie je bezbřehá.

Bestie i obludy dob minulých

Stejně bezbřehá je i obliba bestiářů, ve kterých jsou skutečné i neskutečné bytosti popsány a vyobrazeny. Libuje si v nich zvláště středověk, který má slabost pro nejrůznější obludnosti. Mnohé bestiáře se dočkají celé řady vydání a čtenáři je přímo hltají! Nikdo nepochybuje o skutečné existenci bazilišků, trpaslíků, vlkodlaků či mořských oblud. Že byl tehdejší člověk naivní a nechal si leccos nakukat? Není se co divit.

Vždyť kdo slyšel pouze z vyprávění o slonech či dracích, nosorožcích nebo jednorožcích, nerozpozná, který z těchto podivných tvorů je reálný. Stejně žádného z nich na vlastní oči nikdy neuvidí. Vysvětlujte pak zbožnému měšťanovi, že draci neexistují! Vždyť s jedním bojoval už svatý Jiří, jak nám popisuje Bible. A navíc, v dávné minulosti žili na zemi tvorové, před kterými by i sedmihlavá saň prchala v hrůze. Nemohl některý z nich přežít? Tuto otázku si přece pokládáme dodnes, a i když nám bestiáře mohou připadat úsměvné, najdeme v nich mnohé ze skutečného života. Ať už vnějšího či vnitřního.

Na každém šprochu…

Většina bájných tvorů, které bestiáře popisují, je z dnešního pohledu skutečně dílem bujné fantazie. U mnohých z nich bychom však našli reálný základ v přírodních procesech, které si lidé v minulosti nedokázali vysvětlit. Původ pradávných příšer můžeme hledat už v pravěku v animismu a totemismu. Tyto přednáboženské směry ostatně přetrvávají u mnohých domorodých kmenů dodnes. Šaman, který na sebe při obřadu údajně bere podobu zvířete, nemá daleko k představě vlkodlaka či upíra.

V nejrůznějších příšerách nachází velké zalíbení už antika. Mnohé z fantazií antických autorů se odrážejí v díle Naturalis Historia, které sepsal Plinius Starší začátkem našeho letopočtu. Kromě řady výmyslů představuje shrnutí antického vědění o přírodě. Ze čtvrtého století pochází řecké dílo s názvem Physiologus, které se do středověké Evropy dostává ve století devátém. Pojednává o zvířatech reálných i fantastických bytostech, rostlinách a drahých kamenech.

Jejich vlastnosti jsou upraveny v duchu středověké křesťanské morálky, což je další z rysů tehdejších bestiářů. Nesou v sobě určité morální poselství. Najdeme v zde i kapitoly o bazilišcích, dracích či kentaurech. I v knize Historiae animalium shromáždil Konrad Gesner dosavadní vědění o zvířatech včetně těch, která žila v nedávno objevené Americe. Nechybí v ní ani bájný jednorožec.

Za vším hledej Homéra

Většina bestiářů, které ve středověku vycházejí, je souhrnem děl předchozích autorů. Inspirací jsou i díla krásné literatury. Například Homérova Odysseia, ve které se ithacký král Odysseus na své cestě z Trojské války setká s vílami, jednookými obry a nejrůznějšími pozemskými i mořskými nestvůrami. Oblíbená jsou také dobrodružství arabského námořníka Sindibáda z Pohádek tisíce a jedné noci. Ten při svých plavbách naráží na velrybu, která vypadá jako ostrov, ptáka Noha či okřídlené lidi. Důležitou složkou bestiářů jsou také barvitá vyobrazení podivných stvoření. Počte si v nich tak i ten, který právě čtenářským uměním neoplývá.