Entomologův ráj: Noční dramata v srdci Malajsie

Převážná část mého pobytu se odehrávala v okolí terénní stanice Malajské univerzity nedaleko hlavního města Kuala Lumpur. Tady jsem v překrásném prostředí sekundárního pralesa strávil téměř dva týdny. 

Život a pustina

Bylo zde snad vše, co si může srdce entomologa přát – lesy s obrovskými stromy plnými života a k tomu neuvěřitelná směsice zvuků a vůní. Značnou část entomologických vycházek jsem směřoval do nočních hodin, kdy se denní živočichové uchylují ke spánku a na uvolněné pralesní jeviště nastupují často velmi bizarní noční tvorové. Pohyb po setmělém pralese má sice svá rizika, ale poznání jinak skrytých tajemství za to určitě stojí. 

Nedaleko naší terénní stanice jsme objevili dva padlé kmeny, které jako dvojitá závora blokovaly lesní cestu. Podle listů se jednalo o stromy stejného druhu, ale zatímco jeden se hemžil životem, na druhém nebylo kromě mravenců vidět zhola nic. Deset metrů od sebe ležely tyto dva stromy jako protikladné symboly shonu a pustiny. Na první z nich jsme se vždy v noci chodili pravidelně dívat, protože zde byly k vidění úžasné a neuvěřitelné výjevy. 

Rudý zabiják brouků

Kládu jsme navštěvovali buď brzy po setmění nebo i v pozdních nočních hodinách. Téměř ve všem, co se na ní odehrávalo, měli „prsty“ mravenci. Jejich stezka vedla po vrchní straně kmene a dá se říci, že z ní ovládali téměř veškerý život na padlém kmeni. Kromě mravenců se zde hojně vyskytovaly poměrně velké červené ploštice – specialistky na lov brouků. V průběhu našeho pobytu se mi podařilo zdokumentovat několik druhů brouků, které se nejčastěji staly obětí dravých ploštic. Bylo zajímavé, že se jednalo vždy o několik stejných druhů brouků a především u malého kulatého broučka (čeleď jsme nedokázali určit) bylo pozoruhodné, že jej byly ploštice schopny na kládě nejen objevit, ale navíc i vytáhnout z jeho úkrytu.

Dalším broukem, který se na bodci ploštic objevoval poměrně často, byl drobný zástupce čeledi Platypodidae. Asi nejzajímavějšími oběťmi byli drobní brouci z čeledi Brentidae (rod Cerobates). Poté, co ploštice brouka ulovily, se obvykle přesunuly na okrajovou část kmene, kde oběť vysávaly. Většinou se pohybovaly mimo hlavní mravenčí stezku, ale bylo pozoruhodné, že když se přece jen dostaly do blízkosti mravenců, nebyly jimi napadeny, ale zůstaly zcela mimo mravenčí zájem. 

Nepřátelé, nebo spojenci?

Před mnoha lety jsem v jednom odborném časopise četl článek o vzácném zástupci čeledi Brentidae, který se vyskytuje v jihovýchodní Asii a byl nalezen i v okolí naší terénní stanice. Jedná se o myrmekofilního (s mravenci žijícího) brouka druhu Systellus mentaweicus. Štěstí nám přálo, a tak jsme tento vzácný druh mohli pozorovat v jeho přirozeném prostředí. Jak jsme věděli z odborného textu, většina jeho exemplářů byla chycena do světelných pastí. Dalo se proto předpokládat, že brouk je aktivní v noci.

Systellus mentaweicus je velmi nápadný druh s pohlavním dimorfismem – samec má oproti samici nápadná kusadla. Neobvyklé také je, že má pouze devítičlánková tykadla. Obvyklý počet tykadlových článků u této čeledi je přitom jedenáct. Brouci se přes den pravděpodobně ukrývají ve dřevě v blízkosti mravenců a v noci své úkryty opouštějí. Jaký je přesně jejich vztah k mravencům si ovšem netroufám říci. 

Několikrát jsme brouka přímo na kládě pozorovali v obležení mravenců. Zda jej mravenci někam vláčeli, nebo jej pouze hlídali, nevíme. Na první pohled se však o nějaký symbiotický vztah nejednalo. Mravenci brouka tahali a zakusovali se mu i do prodlouženého nosce. Přesto se ale nesnažil nikam utéci. 

Kdo uteče, vyhraje

Krom již zmíněných ploštic a vzácného brouka Systellus mentaweicus, bylo na kládě možné spatřit drobné tesaříky, malé střevlíčky, pestrokrovečníky, další zástupce čeledi Brentidae a také nosatce. 

Rychlé a hbité druhy střevlíčků a pestrokrovečníků atakům mravenců bez problémů odolávaly. Nosatci a zástupci čeledi Brentidae ale nejsou žádní velcí rychlíci, a tak se často stávali oběťmi útoků hladových mravenců. Jejich smůlou zároveň bylo, že se dostávali do blízkosti mravenčí stezky. Střevlíčci a pestrokrovečníci se naopak pohybovali po spodní straně kmene, kde bylo bezpečno. Občas se mezi nimi objevil i nějaký potemník. Ten však díky svým tvrdým krovkám s mravenci většinou problémy neměl.

TIP: V řadách nenasytného vojska: Elektronový mikroskop odhaluje mšice, jak je nejspíš neznáte

Jak už jsem zmínil, na kládě objevovalo více druhů čeledi Brentidae. Na první pohled by se zdálo, že podobně jako Systellus, jsou i tyto druhy myrmekofilní, a že se tedy záměrně zdržují v blízkosti mravenců. Jejich přítomnost zde však byla spíše náhodná. Jednalo se většinou o druhy, které vyhledávají poškozené nebo staré dřevo. V nočních hodinách proto létají a hledají vhodný strom. Pokud některý brouk přistál na kládě příliš blízko mravenců, ti se ho ihned pokusili chytit.