Dusivý oblak nad hlavou: Jak fungují chemické zbraně? (4)

Přehled otravných látek se zneschopňujícím účinkem zahajují dráždivé substance, které se dále dělí na lakrimátory s okamžitým nástupem příznaků a sternity, u nichž se symptomy objeví až po několika minutách od zasažení. Do této skupiny patří třeba různé látky souhrnně označované jako slzné plyny včetně kapsaicinu. Vnikají do těla všemi branami a lékaři dodávají, že subjektivní příznaky převažují nad objektivními a lokální nad celkovými.

Slzy a kašel

Co se týče lokálních příznaků, zasažený voják pociťuje pálení a zarudnutí očí, které začnou silně slzet. Kůže svědí a pálí, pak nastupuje prudká bolest a puchýře. Podráždění dýchacího systému vyvolá kašlání i kýchání a otok plic, dostaví se také nevolnost, průjem a zvracení doprovázené závratěmi. K celkovým symptomům se počítají bolesti hlavy, pocit strachu, deprese, apatie nebo všeobecná slabost. Po evakuaci vypláchne lékař postiženému oči, ústa a nos roztokem bikarbonátu sodného, borovou vodou či fyziologickým roztokem. Na dekontaminaci pokožky a její omytí vodou s mýdlem navazuje potření zmíněným bikarbonátem, roztokem mentolového lihu nebo alkoholovým roztokem čpavku.

Podávané medikamenty zastupují antibiotika, sedativa, kortikoidy i léky působící proti alergiím a podporující tvorbu moči. Z celkového pohledu se jedná o méně nebezpečné bojové látky, kdy v průměru bývá 85 % otrav lehkých, 10 % středních a jen 5 % těžkých. Pro lehce a středně postižené vojáky postačí krátkodobá (1–2 dny) terapie v rámci první pomoci v týlu, těžce zasažení potřebují specializovanou lékařskou péči trvající 2 až 3 týdny. Dodejme však, že vysoké koncentrace lakrimátoru mohou vyvolat astmatický záchvat a následnou smrt. 

Halucinogeny v akci

Teoreticky se dají k paralýze nepřítele využít takzvané fyzicky zneschopňující látky v čele s tremorogeny. Vyvolávají stav podobný Parkinsonově nemoci, tedy třes hlavy a končetin nebo nekontrolovatelné svalové záškuby. Zabránit vojákovi v činnosti mohou ovšem i psychické dopady otravy. Psychicky zneschopňující látky způsobují biochemické změny v centrálním nervovém systému, jejichž výsledkem bývají poruchy paměti, vnímání a myšlení, změny stavu vědomí a emoční komplikace.

Zasažený může mít halucinace, zaomenout svůj úkol nebo dostat panický záchvat strachu. Změny jsou nicméně vratné a nedochází k poškození orgánů. Generálové pro psychicky zneschopňující látky stanovili řadu kritérií. Aby substancí šlo naplnit munici, musí se jednat o chemicky stabilní sloučeninu. Účinek by měl jít potlačit jednoduchou léčbou, chování zasažených vojáků musí být předvídatelné (aby nedošlo kupříkladu ke zvýšení pravděpodobnosti použití zbraní hromadného ničení zmateným důstojníkem). V neposlední řadě nesmí mít substance potenciál vyvolat katastrofální sekundární následky pro civilisty.

Slabost a schizofrenie

Ve vojenství se takové látky dříve užívaly ke zvýšení bojeschopnosti a odolnosti vlastních mužů vůči válečným útrapám, dnes slouží k dočasnému vyřazení živé síly nepřítele z racionální činnosti. Jednotka podlehne panice, velitel sektoru ztratí rozhodovací schopnost a podobně. V praxi se aplikují pomocí leteckého postřiku nebo zamořením zdrojů vody a potravy. Díky nízké toxicitě způsobují minimum trvalých poškození, jejich efekt trvá nejčastěji minuty až hodiny, výjimečně několik dnů.

Mezi nejznámější zástupce patří deriváty kyseliny D-lysergové (látky podobné serotoninu) nebo fenylethylaminy (deriváty adrenalinu). Jako konkrétní příklad lze uvést LSD-25, alkaloid obsažený v houbě paličkovici nachové. Po aplikaci se do 30 až 60 minut dostaví emoční labilita, halucinace a schizofrenní stavy. Postižený obtížně koordinuje pohyby, poklesne jeho svalová síla a dojde ke změně krevního tlaku i tepové frekvence. Preventivně se lze těmto účinkům vyhnout podáním látky BOL-148, jež má analogickou strukturu jako LSD, ale nevyvolává halucinace. Zasaženým osobám lékaři aplikují antipsychotika.