Drsné kouzlo střechy Evropy: Národní přírodní rezervace Králický Sněžník

Králický Sněžník je rájem milovníků drsných a romantických hor, které jsou navíc ve srovnání s Krkonošemi nebo sousedními Jeseníky jen relativně řídce navštěvovány. Masiv, kterému dominuje nejvyšší stejnojmenná hora (1 424 metrů n. m.), byl v minulosti modelován působením ledovce, což mu dodalo patřičně členitý reliéf. Velká část zdejších původních horských lesů byla sice již dříve nahrazena smrkovými monokulturami, které jsou dnes silně zdecimované imisemi, ale přesto se stále jedná o jedno z přírodovědně nejcennějších horských území. Díky tomu zde v roce 1990 byla na ploše 1 726 ha vyhlášena Národní přírodní rezervace, později také Evropsky významná lokalita.

Střecha tří moří

K vrcholu Králického Sněžníku se můžete vydat z několika směrů – záleží na vašem času a kondici. Asi nejčastějším východiskem pro zdejší horské tůry je známé zimní středisko Dolní Morava. Většina lidí odtud sleduje žlutou turistickou značku a proti proudu Moravy dojde až na červenou hřebenovku. K vrcholu ovšem vede i zajímavější cesta po západním hřebeni, kudy se vydáme my.

Velkou částí hlavního hřebene prochází státní hranice s Polskem. A právě tady, na vrcholu hory Klepý (1 144 metrů, v Polsku se jí říká Trojmórski Wierch), najdete geografickou zvláštnost – hlavní evropské rozvodí. Bystřiny odsud odvádějí vody do Baltského, Severního i Černého moře. Hora, a vlastně i celý západní hřeben, je přístupná pouze po polské zelené turistické značce, ke které vás z Horní Moravy přivede značka modrá.

Lesy v toku času

Když budete po hraniční stezce pokračovat dál k severu, brzy zdoláte i druhou nejvyšší horu Malý Sněžník (1 338 metrů), odkud se nabízí překrásný výhled do polského Kladska. Zde budete procházet zbytky původních klimaxových smrčin, které již na jiných místech pohoří nahradily smrky nepůvodní, poničené následně působením imisí, drsného klimatu a kůrovce.

Obnova původních lesních porostů je jedním z nejobtížnějších úkolů ochrany přírody v chráněném území. Na některých holosečí postižených plochách jistě potrvá desítky let. Tam, kde jsou malé stromky chráněny stínem odumírajících starých stromů, je naděje na daleko rychlejší oživení. Dnes zde téměř chybí bukové a suťové lesy, které byly kdysi pro nižší polohy do zhruba 900 metrů charakteristické.

Mrazový kamenolom

Pokud máte v kapse pár polských zlotých, můžete se občerstvit na chatě Hala pod Snieznikem. Zpátky na české značení se lze připojit až necelý kilometr pod vrcholem Králického Sněžníku v místech, kde najdete Vlaštovčí kameny. Jedná se o poměrně rozsáhlé kamenné moře a mrazové sruby, vzniklé působením mrazového zvětrávání. Mimo jiné jsou domovem často přehlížených, ovšem unikátních druhů lišejníků. Horské smrčiny zde již začínají řídnout a porost dostává charakter takzvaného parkového lesa.

Nad vrcholy stromů

Po dalších několika stech metrech se dostanete nad horní hranici lesa, kde se rozkládají velmi cenné alpinské a subalpinské biotopy. Bohužel ale trpí kvůli nedisciplinovaným návštěvníkům, kteří opouštějí značenou stezku, a svými pohorami způsobují úhyn rostlin a následnou erozi půdy. I tak zde ale v létě vykvétají koberce růžového vřesu, modrají se porosty brusnice borůvky a při pozornějším pohledu pod nohy můžete nalézt i zdejší endemit – violku sudetskou (Viola lutea sudetica). Drobné žluté květy této rostliny se neustále chvějí v převládajícím silném větru.

TIP: Kameny ve vzácné rovnováze aneb Balvany na špičce

Počasí je na otevřené holině vůbec velmi nevyzpytatelné a většinou i chladné. Prověřuje tak charakter každého návštěvníka, který může mluvit o mimořádném štěstí, pokud zde bude mít už při své první výpravě hezky. Do roku 1973 stávala na polské straně vrcholu kamenná rozhledna, dnes však na jejím původním místě uvidíte už jen suťové rozvaliny.

Kolébka Moravy

Po krátkém sestupu po červené hřebenovce se ve výšce 1 380 metrů dostanete k upravenému prameni řeky Moravy. Při dobré viditelnosti odsud máte celé její hluboce zaříznuté říční údolí jako na dlani. Skrývá se v něm i několik veřejnosti nepřístupných krasových jeskyní, například Tvarožné díry a Patzeltova jeskyně.

To už jste na závětrné straně hory a je potřeba počítat s tím, že sněhová pokrývka zde většinou dosahuje velké mocnosti. Čas od času se pak uvolní lavina, která ve své dráze dává životní prostor některým zajímavým světlomilným rostlinám. Ještě kousek níž minete základy vyhořelé turistické chaty a kamennou plastiku slůněte, které odsud shlíží k hřebenům Jeseníků.

Mokrá Sušina

V sedle pod Sněžníkem máte několik možností, kam pokračovat dál. Buď se vydáte na sestup k chatě Návrší a dál do Stříbrnice, nebo ještě raději zůstanete na hřebeni a budete se vracet po modré značce přes třetí nejvyšší vrchol pohoří Sušinu (1 321 metrů). Na několika místech tu pěšina protíná cenná horská rašeliniště tzv. vrchoviště, která vznikají v místech, kde je nepropustné dno a kde se tak hromadí srážková voda, ideální to prostředí pro rašeliníky. Ne náhodou se tomuto místu říká Mokrý hřbet.

Jarní zima a kouzlo samoty

Za Sušinou už musíte každopádně dolů a zde je výběr sestupových tras největší. Pokud zvolíte červenou nebo o kus dál zelenou značku, můžete obdivovat kaskády i menší vodopády Prudkého potoka respektive Malé Moravy. Obzvlášť v jarních měsících jsou koryta bystřin plná vody z tajícího sněhu, kterého bývá v horních partiích pohoří vždy dostatek. Není výjimkou, že ještě začátkem května potkáte na hřebeni běžkaře. Proto i když je v nížinách krásné jarní počasí, neberte si na nohy sandály! Na uplynulou zimu můžete zavzpomínat i během sestupu po modré značce kolem sjezdovky do Dolní Moravy. I bez lyží je to pořádný sešup.

Kouzlo Králického Sněžníku není v dokonalé turistické infrastruktuře, ale právě v jeho izolovanosti a relativně obtížné dostupnosti. Jakákoliv další „kolonizace“ hřebenů celého pohoří by určitě vedla ke ztrátě toho nejpodstatnějšího, co toto pohoří nabízí. Zatím má Králický Sněžník i tak v každou roční dobu ohleduplnému návštěvníkovi co nabídnout.

Rady do batohu

Nejvýznamnějšími městy v oblasti jsou Králíky a Staré Město pod Sněžníkem. Do obou míst vede slušné železniční spojení a lze odtud přímo vyrazit pěšky do hor. V zimních měsících funguje i spojení skibusem z Králík do Dolní Moravy, odkud se k vrcholu hory asi vychází nejčastěji. Mimo obce je poutníkům na českém území otevřena jediná horská chata v oblasti – Návrší, na kterou narazíte při žluté turistické značce ze Stříbrnice. Z vrcholu však lze díky Schengenskému prostoru i jednoduše sejít na polskou chatu „Hala pod Snieznikem“.

Při zimních tůrách dávejte pozor na nestabilní počasí, hluboký sníh (běžecké stopy se strojově upravují jen v omezeném prostoru) a často prudké sjezdy v lesním porostu. Malá chata Horské služby je schována asi kilometr pod vrcholem nedaleko křižovatky červené a žluté trasy a bývá v provozu zejména o víkendech a dnech zvýšeného zájmu turistů.

Kam v Polsku

Z polské strany je východiskem k vrcholu turistické středisko Miedzygórze. Zde stojí za vidění zdejší 20 metrů vysoký vodopád. Atraktivní je i veřejnosti přístupná největší sudetská jeskyně Niedzwiedzja Jaskinia s bohatou výzdobou. Doposud jsou zde zmapovány asi čtyři kilometry chodeb. Existují teorie, že podzemní systém může být propojený s podobným na české straně.

Nejlepším pomocníkem v terénu je mapa z Edice Klubu českých turistů č. 53. Králický Sněžník v měřítku 1:50 000.

Volání dětské řehtačky

Na podhorských loukách, které na rezervaci navazují, se nalézá Ptačí oblast, vyhlášená na ochranu chřástala polního. Chřástal má rád vlhké a jen občas kosené nebo přepásané luční porosty, odkud se za jarních nocí ozývá sameček svým voláním připomínajícím dětskou řehtačku. A právě Králicko poskytuje tomuto ohroženému druhu ideální podmínky k životu. Pokud půjdete v červnové noci jeho rajónem, určitě se s charakteristickým voláním setkáte, ovšem jen velmi obtížně tohoto plachého živočicha v hustém porostu spatříte.