Dravci zeleného světa: Jaké lovecké taktiky používají masožravé rostliny?

Láčkovky (Nepenthes) jsou zřejmě nejznámějšími masožravými rostlinami. Po světě je můžete vidět jako liány, epifyty nebo vzpřímeně rostoucí byliny. Ve všech případech ale jejich listy bývají zakončené tzv. láčkou. Tento orgán mívá baňkovitý tvar a jeho ústí je lemováno kluzkým límcem, tzv. obústím. Shora je láčka krytá víčkem. Na jejím vnějším povrchu i spodní straně víčka a vnitřním okraji obústí se nacházejí nektarové žlázky, které lákají hmyz.

Vnitřek láčky je obvykle rozdělen na dvě části. Ve spodní, která je zatopená trávicí tekutinou, jsou trávicí žlázky. Výše je pak vosková zóna, která je tak kluzká, že hmyz se vlastními silami z láčky nedokáže dostat.

Pasti pod povrchem i pod hladinou

Bublinatky (Utricularia) jsou určitě nejdokonalejšími masožravci rostlinné říše, ale zůstávají přehlížené. Jejich lapací mechanismus je totiž skrytý pod zemí nebo pod vodou. Skoro vždy je najdete v blízkosti vody nebo přímo ve vodě, stojaté či tekoucí. Mnoho druhů se naučilo růst také na vlhkých skalách, prameništích nebo v okolí vodopádů. Tito zástupci rostlinné říše vytvářejí prýty, které jsou v podzemním prostředí nezelené a vyrůstají na nich lapací měchýřky, které se stávají osudem mnoha drobných živočichů. 

Pasti bublinatek (tzv. měchýřky) jsou schopné aktivně lapat kořist ze svého okolí. Uvnitř pasti vytváří rostlina na principu pumpy podtlak. Kořist se musí dotknout citlivých brv, které vyrůstají v blízkosti pohyblivé záklopky a jejich podrážděním se záklopka uvolní. Poté je kořist spolu s vodou nasáta do prostoru pasti, čímž se podtlak vyrovná. Pohyb záklopky je považován za jeden z nejrychlejších v rostlinné říši.

V pasti jsou žlázky, jež vylučují enzymy štěpící bílkoviny a hned po nasátí se zvyšuje jejich produkce. Dochází také k opětovnému pumpování vody ven z pasti a obnovení vnitřního podtlaku. Během několika hodin je past schopná se znovu spustit. Bublinatky jsou nejúčinnějšími lovci rostlinné říše.

Červeň českých mokřadů a krasavice z Austrálie

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) je nejrozšířenějším druhem z rodu rosnatek (Drosera) v České republice. Roste v močálech a rašeliništích a vidět ji u nás můžete v Krušných horách, na Šumavě, v Jeseníkách, v Orlických horách, v Krkonoších, u Veselí nad Lužnicí a rovněž v Českém lese. Na svou jasně červenou barvu a lepkavou sladce vonící látku vábí drobný hmyz.

Hmyz přilepený k chloupkům na listech rozpouští pomocí enzymů a z rozložených hmyzích těl získává dusičnany a jiné potřebné látky, které by jí v kyselých biotopech, jež obývá, jinak chyběly. Kvete bíle a její květy jsou poměrně vysoko nad listy, aby se opylovači nestali nechtěnou obětí. 

Rosnatky jsou rozšířené na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, ale nejvíc druhů je známo z Austrálie. S různorodými přírodními podmínkami se vyvinuly i různé životní strategie rostlin, což se týká i masožravých rosnatek. Přizpůsobily se jak přítmí a vysoké vzdušné vlhkosti tropického pralesa, tak stále vlhkým bažinám nebo vysychavým močálům. Rosnatka Drosera whittakeri nemá v českém názvosloví jméno, ale její anglický název by se dal přeložit jako rosnatka vonná. Je rozšířená na jihu Austrálie.